Teplý řízek na lavičce Hlášky ze scének, jako jsou Ukulele, Akvárium, Vaše žena je podobná mé známé, Skleróza, Náhodné setkání a další, už dávno zlidověly. Možná leckterý z mladších posluchačů by Felixe Holzmanna nepoznal, ale jeho charakteristický hlas jej mohl těžko minout.
Na chronologicky řazených CD lze názorně pozorovat, jak se v monolozích i dialozích Holzmannův humor vyvíjel a jak se také proměňoval jeho projev - v dynamice a lehkosti. Komplet představuje také partnery, kteří ať soustavně, jako František Budín a Viktor Maurer, nebo občas s chutí „natroublému“ protagonistovi sekundovali - třeba Iva Janžurová v neopakovatelné scénce V kině (Holzmann se s paní v kase nemůže domluvit, protože hrají filmy Včera, dnes a zítra a V sobotu večer a v neděli ráno) nebo Seznamka. Věty typu „brečí sice dobře, ale na špatném hrobě“, nebo „bude padat níh, budem dělat huhulála“, scénku s teplým řízkem na lavičce a další připomíná v rozhovoru také režisér Zdeněk Podskalský, který Felixe Holzmanna označil za jednoho z neoriginálnějších komiků české televizní zábavy...
V pátém CD jsou poprvé zveřejněny anekdoty a scénky, jež dosud nevyšly, a na závěr ještě rozhovor Ondřeje Suchého - autora knihy o Holzmannovi - s bavičem, který se v době svých největších úspěchů ještě takto nenazýval. Vzpomíná v něm na svou první divadelní postavu, Charleyovu tetu, s níž začínal už v roce 1949. Vypráví i o svých estrádních začátcích, když v padesátých letech jezdil s veškerou výbavou v kufru po vlastech českých. Tehdy se zrodila typická figura s kulatými obroučkami a zeleným tralaláčkem.
Felix Holzmann: Všechny šplechty
Supraphon, 2010
