U procesu byl přítomen také Jaroslav Kojzar a Marie Boudová, autoři žalovaného článku. Boudová byla prostá žena z Kladna a všechny materiály jí podstrčili ti estébáci. Pamatuji se, že když bylo při dalším stání Rudé právo odsouzeno k omluvě, tak jsem šla k ní a řekla: „Tak si ale paní redaktorko s tím otištěním omluvy pospěšte, protože za chvíli se to tady změní.“ A ona se nahlas divila: „Ale, jak to myslíte, já o ničem nevím, mně nikdo nic neřekl?“ Pak přišel Kojzar a odtáhl ji se slovy: „S nikým tu Marie nemluv, tady je každý novinářem.“ Kojzar kdysi studoval na FF UK ve stejné době jako já, takže jsme si tykali.
V podstatě jsem ale vyhrála neprávem, protože ti dva z kontrarozvědky mně opravdu při domovní prohlídce sebrali vkladní knížku na jméno Julie Poláková a nějaké tuzexové bony. Všechny peníze mně někdy na počátku 90. let k mému překvapení vrátili, a to i ty zabavené při domovních prohlídkách v roce 1981 (asi 400 švýcarských franků). Naopak zabavenou knihu nevrátili žádnou, mám protokol, že byly spáleny na dvoře v Benediktské za přítomnosti - podpis nečitelný.
***
Slovníček národní výbory - orgány státní správy, po roce 1989 je nahradily úřady veřejné správy Národní fronta - podřídila KSČ jiné politické strany, všechny společenské a zájmové organizace (od svazu žen až po filatelisty) události v PLR a MLR - oba sovětské satelity pokročily v té době již velmi daleko v demontáži komunistického režimu - pro tehdejší newspeak je typické užití zastírajícího slova „událost“, kterým byla označována například sovětská invaze či obecně rok 1968
