O zřízení národního výstražného systému pro náhlé případy pohřešovaných dětí jednala už s ministrem vnitra Ivanem Langrem. Ten dal projektu zelenou. „Líbí se mi a podporuji ho. Věřím, že pomůže při pátrání po dětech,“ řekl Langer. Jeho ministerstvo začalo s nadací pracovat na variantách funkčnosti systému. Zjišťují, zda by bylo zapotřebí měnit zákony, nebo zda stačí dohoda o spolupráci mezi televizními stanicemi, rozhlasem a dopravním podnikem.
|
Pedofilové si 
Projekt podporuje i ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Podle ní hrají často rozhodující roli při pátrání po dětech právě první minuty a hodiny. „Proto by se měla veřejnost, která často může při pátrání policii velmi pomoci, o pohřešovaném dítěti co nejdříve dozvědět,“ řekla Stehlíková. Dosud se informace o pohřešovaných dětech pravidelně objevuje jen na stránkách ministerstva vnitra nebo ve speciálních TV pořadech.
Více než čtrnáct dní už policie pátrá po devítiletém Jakubu Šimánkovi, který se ztratil v havlíčkobrodském městském parku. Kdyby v Česku fungoval národní výstražný systém pro náhlé případy pohřešovaných dětí, možná by policie měla při jeho hledání více stop. Podle plánu Nadace Naše dítě, která s projektem přišla, by se totiž informace o pohřešovaném dítěti dostaly k veřejnosti téměř ve stejnou chvíli, kdy by po něm začala policie pátrat.
Informace o pohřešovaném dítěti by se objevila i v MHD
„Televize by přerušily vysílání stejně jako rozhlas a na krátkou chvíli by zveřejnily fotku dítěte, jeho jméno, věk, co mělo na sobě, kde bylo naposledy viděno a ještě další informace. Veřejnost by tak mohla poskytnout policii informace co nejdříve,“ řekla ředitelka nadace Zuzana Baudyšová. Podle ní mohl tento systém výrazně pomoci například, když policie pátrala po Honzíkovi Rokosovi, kterého jeho matka s přítelem odvezli, několik dní s ním cestovali po republice a nakonec ho zabili. „Policie by se hned od počátku mohla od lidí dozvědět, kde všude byli viděni,“ řekla Baudyšová.
Zatím není úplně jasné, jak by systém přesně fungoval. Cílem je, aby se informace dostala k co možná největšímu počtu lidí. Zuzana Baudyšová proto například chce, aby kromě televizí a rádií byly informace o pohřešovaném dítěti i na informačních tabulích na dálnicích nebo v hromadných dopravních prostředcích v jednotlivých městech.
To by mohlo pomoci ve chvíli, kdy by bylo podezření, že někdo dítě unesl a odváží ho v autě. „Vše je zatím na počátku. Projekt podporujeme, ale bude ještě nějakou dobu trvat, než začne fungovat,“ řekla Jitka Gjuričová z ministerstva vnitra, která s nadací na varovném systému pracuje. Vše by stálo hlavně na úzké spolupráci policie, ministerstva vnitra, pracovníků nadace, ale i médií.
Krozjetí velké pátrací akce v médiích bude ještě potřeba spolupráce rodičů. Ti by totiž museli souhlasit se zveřejněním fotografie dítěte, jeho jména, data narození a popisu oblečení. „Důležité je, aby se zpráva o únosu objevila hlavně v rozhlasech. V regionech ho přes den poslouchá až osmdesát procent lidí,“ upřesnila ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, která nápad Nadace Naše dítě podporuje.
Podobný systém mají ve Francii nebo Řecku
„Nemyslím si, že by někomu z posluchačů vadilo, že by byla přerušena písnička kvůli naléhavé informaci o únosu dítěte,“ řekla ministryně. Projekt by navíc měl spolupracovat i s jinými zeměmi Evropské unie, které podobný systém již provozují. Kdyby bylo podezření, že bylo dítě uneseno do okolních států, zpráva o této možnosti by se do zemí dostala rychleji, než tomu je v současné době.
Podobný systém funguje například ve Francii nebo v Řecku. Velmi dobrou zkušenost s tímto systémem mají právě v Řecku. „Zjišťovali jsme nějaké statistiky a ukázalo se, že projekt funguje i jako prevence. Případů únosů po zavedení systému výrazně ubylo. Pedofilové si únos dítěte rozmyslí, když vědí, že okamžitě budou o případu informace na každém rohu,“ řekla Stehlíková.
