Míst, která stojí za návštěvu, je spousta. Nejlepší je kombinace „ode všeho trochu“.
Můžete navštívit největší pivovar, kde se vaří Jupiler a který stavbou připomíná základnu na Měsíci, i ty malé, rodinné. Velmi specifickou kategorii tvoří malé firmy, které vaří pivo lambic. V čem spočívá jeho originalita?
Objevování světa piva lambic je jako ponořit se do historie pivovarnictví. Věci, o kterých jste si mysleli, že jsou už téměř nemyslitelné, nacházíme právě tady. Stačí vyslovit kouzelné slovní spojení „spontánní kvašení“ a hned se vám zjeví nová dimenze výroby piva, jako vystřižená ze středověkého obrazu.
Vítr přináší divoké kvasnice
Slovo „spontánní“ vystihuje podstatu věci. Opravdu se nejedná o ušlechtilé kmeny kvasnic, pečlivě střežené ve sterilních laboratořích. Vše, co by děsilo většinu českých sládků a hygienických komisařů dohlížejících na normy EU, najdete právě v těchto pivovarech. Počínaje velkým chladicím štokem, kde se přes noc čerstvě uvařené pivo zchladí vzduchem volně proudícím otvory ve střeše. Ten přináší to, co se jinde dodává v přesně odměřeném a analyticky určeném množství - divoké kvasnice, které „napadají“ do piva. Tímto primitivním způsobem se vytvoří prostředí, které dodá každému pivovaru osobitý charakter chuti piva.
A aby toho nebylo málo, můžeme zmínit obrovské pavučiny nad starými nesmolenými dubovými sudy, kde kvašení probíhá až tři roky.
Pak už se může zdát fádní, že lambiky jsou vlastně pšeničné speciály (40 procent sladu je pšeničného původu), které kdysi farmy vařily z toho, co po sezoně zbylo. Že lambiky se vaří jen v chladných měsících (říjen až březen), neboť dlouholetou praxí se přišlo na to, že „to, co napadá“ do piva během léta, není pro pivo to pravé. Navíc se tím zabily dvě mouchy jednou ranou. V zimě se vařilo pivo, zpracovaly se zbytky ze sklizně, a nádeníci se tudíž nepoflakovali. A pivo bylo potom určeno ke konzumaci při vysilujících pracích na poli.
A kam že se musíte vydat, chcete-li ochutnat lambic? Musíte vyrazit západně od Bruselu. V oblasti řeky Senne je pravý ráj lambiků. Tedy spíše býval. Z někdejších tří set pivovárků tu najdete jen zbytky. I tak jde ovšem o výlet, který ve vás zanechá silný dojem.
Čistý lambic ochutnáte jen v pivovaru. Nejčastější formou, kterou můžete koupit, jsou piva typu geuze -smíchaný starý, tříletý lambic a „mladé“ roční pivo. Mladá krev dodá geuze svěží nádech a karbonizaci.
Pivo pro silné nátury
Piva lambic a geuze mají jednu společnou vlastnost - jsou velice kyselá. Pokud si umíte představit kyselou chuť, v případě těchto piv ji raději zdvojnásobte.
Opravdoví fajnšmekři popisují chuť lambiku jako trpkou a nakyslou, s minimálním obsahem oxidu uhličitého. Americký novinář Michael Jackson míní, že opravdový lambic svou ostrostí připomíná španělské suché sherry. Ti, kteří jej ochutnají poprvé, mnohdy používají méně vybíravý slovník - lambic jim chutí připomíná spíš „špinavou vodu říznutou lákem od okurek“.
Moderní doba lambikům nepřeje. Výrobci jsou nuceni pivo doslazovat a ani hygienické normy sládkům život neulehčují. Pokud někde uvidíte piva Cantilon, Drei Fonteinen či De Ranke, urychleně aspoň jednu lahev kupte. Může se stát, že příště už toto štěstí mít nebudete.
