Pro zdejšího čtenáře mohou události ze země na opačné polokouli hluboko v Africe působit odtažitě. Ale Češi mají víc než jiní Středoevropané důvod příběh Zimbabwe sledovat: v možném nadechnutí pro jižní Afriku mají totiž částečně prsty.
Hra s čísly
Před měsícem vyhrála opozice vůči Robertovi Mugabemu zimbabwské parlamentní volby. Došlo tím k zázraku, který nečekali ani ti největší snílci. Mugabe vládne Zimbabwe dvacet osm let, ještě nikdy nedovolil, aby byl poražen, a i tentokrát se připravil. Stoupence opozice unášeli a bili vládní agenti, jejich domy shořely, hlasovacích míst bylo víc v baštách Mugabeho partaje než tam, kde zakotvila opozice, a vláda v Harare krátce před volbami zvýšila platy ve státní správě, největším zaměstnavateli v zemi. Přepočítání hlasů ve dvacítce obvodů, o něž poté režim, viditelně zaskočený výsledkem, požádal, ale potvrdilo původní skóre. MDC, opoziční Strana pro demokratickou změnu, získala 109 křesel, Mugabeho ZANU-PF o 12 méně. Kromě parlamentních se konaly i prezidentské volby. Vyhlášení výsledků se v tomto případě víc než měsíc oddalovalo. Málokdo pochybuje, že to bylo proto, aby ZANU-PF poskytl čas naložit s lístky dostatečně kreativně a represe proti opozičníkům přitvrdila. Na konci minulého týdne státní volební komise oznámila, že lídr MDC Morgan Tsvangirai získal 47,9 % hlasů a Robert Mugabe 43,2 %. MDC tato čísla odmítla. Tvrdí, že její součet, podpořený zahraničními nevládními agenturami na místě, činí 50,3 % pro Tsvangiraie. Rozdíl je podstatný: menší než padesátiprocentní většina znamená druhé kolo. VedeníMDCse nerozhodlo, jestli se ho má Tsvangirai zúčastnit: volby proběhnou v daleko vypjatější atmosféře než při prvním kole a opozice se obává, že přijdou volit jen členové ZANU-PF. Bojkot druhého kola ale znamená přinést Mugabemu moc na stříbrném podnose. Verdikt MDC by měl být oznámen v nejbližších dnech.
Československo - náš vzor
Ze Zimbabwe dýchá Československo 80. let. Na oko normální stát: ulice s chodníky, obchody, věžáky, reklamní cedule, troubení aut. Odhalení ale přijde poměrně rychle. V obchodech nakupují hlavně turisté, kteří sem jedou na safari a obhlédnout Viktoriiny vodopády. Místní stojí od rána frontu u skladů za rohem. Inflace v řádech tisíců mění ceny v průběhu dne, takže kukuřičnou mouku, dříve „záplatu“ pro chudé se a dnes nejvyhledávanější artikl, si mnozí mohou koupit jen ráno. Práci má jen každý pátý a úměrně s nedostatkem potravin, teď už i na venkově, roste strach - a počet partajních legitimací ZANU-PF. Lidé se na ulicích pohybují spěšně s pohledem zapíchnutým do země a před pokusem o kontakt utíkají rychlým zavrtěním hlavou. Jakmile se setmí, rozprostře se ponurý klid, v němž tušíte spáleniště, krev z vymlácených zubů a křik příbuzných. Ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová označila Zimbabwe za „výhonek zla“ v paralele k Bushově „ose zla“. Rozdíl mezi obojím je v tom, že zatímco vlády druhých ohrožují okolní svět - Severní Korea, Írán - první decimují „jen“ svoje obyvatele; vedle Zimbabwe jde například o Bělorusko nebo Kubu. Morgan Tsvangirai má největší šanci výhonek zla ve své zemi vytrhnout - vyrostl z něj totiž. Není to žádný revolucionář, rebel ani odchovanec Západu, který přijel zachránit svoji zem. Sám se označuje za „černocha a demokrata“, který nechce „jen přihlížet tomu, jak Mugabe posílá Zimbabwe ke dnu“. Kariéra opozičního lídra mu začala poté, co jako šéf odborových svazů vedl v druhé polovině 90. let úspěšně stávky proti záměru vlády v Harare zvýšit daně a na sociální požadavky se nabalily politické. Říká, že jeho hlavním „inspirátorem“ je Václav Havel a jím vedený přechod Československa k demokracii považuje za „vzor pro Zimbabwe“. Svoji popularitu opírá o průřez zimbabwskou společností - dělníky, venkovany, intelektuály ve městech - a vždycky odmítal násilí jako nástroj politického boje. V mnoha směrech se tím vymyká běžným africkým politikům, kteří se zpravidla opírají jen o část populace - armádu, válečné veterány atd. - a zbraně mají naopak neustále při ruce. Proto je Tsvangirai nebezpečný. Proto Mugabeho povolební taktiku tiše podporovala většina okolních lídrů, zejména nejmocnější muž v regionu - Thabo Mbeki, prezident Jihoafrické republiky. Mbeki stejně jako Mugabe nebo zambijský lídr Lévy Mwanawasa patří ke generaci černých osvoboditelů od bílé nadvlády a na tom dodnes staví svoji legitimitu. Tsvangirai k nim nepatří; vyrostl na základech, které postavili oni, ale není stejný jako oni. Rozhodl se utkat se s nimi v obyčejné politické soutěži a ukázalo se, že je - přes všechny překážky - dokáže porazit. Sílu symbolu, jaký Tsvangirai představuje, odhalila i událost s čínskou lodí. Jihoafričtí dělníci v docích ji odmítli vyložit, když se dozvěděli, že zbraně, které přiváží, míří do Zimbabwe. Bylo to krátce po volbách... Podobně později zareagovali odboráři v Angole a Tanzanii a také dokaři v Mozambiku. Podle expertů na Afriku šlo o ojedinělý důkaz rostoucí emancipace Afričanů na svých, často predátorských, vládách. „Lidé v Africe začínají hýbat vládnoucí politickou mocí. Dosud to bylo výhradně obráceně,“ okomentovala to pro BBC jihoafrická politoložka Nicole Fritzová. Zimbabwe je testem - toho, jakou cestu už emancipace ušla, a kam až zajdou predátoři.
***
Robert Mugabe (*1924)
Pochází z kmene Zezuru, vychovali ho jezuité, studoval, absolvoval práva v Londýně. Působil jako učitel, roku 1961 spoluzakládal Africký lidový svaz Zimbabwe (ZAPU), poté Africký národní svaz Z. (ZANU). Byl stoupencem marxismu. Za politickou činnost opakovaně vězněn. Premiér, ministr a od roku 1987 prezident.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN v Bruselu
