Archeologové prozkoumávají obří louku uprostřed lužních lesů nedaleko Břeclavi už od konce padesátých let. Tehdy objevili pozůstatky základu kostela z devátého století. Letos, téměř po padesáti letech, zde „vykopali“ zbytky druhé kamenné stavby. „Hroby v jejím okolí napovídají, že jde s největší pravděpodobností o další velkomoravský kostel,“ říká Jiří Macháček z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a vedoucí vědeckovýzkumné základny na Pohansku.
Paradoxy okolo stodoly První kostelík objevili odborníci díky zemědělcům. Oráním půdy se kameny a zbytky omítek dostaly k povrchu. Pluhy musely odjet a nastoupili archeologové.
Druhý svatostánek takové štěstí neměl. Pahorek, ve kterém se skrývaly kamenné zbytky stavby, se neoral, a navíc na něm trůnily betonové základy stodoly z 19. století. Pro experty specializované na raný středověk objekt zcela nezajímavý. Ještě větším paradoxem je fakt, že okolo terénní vlny chodili odborníci půl století do svých sezonních ubikací. Nedaleko pahorku stál dokonce stánek s pivem, u kterého sedával jeden z významných archeologů 60. let a smutnil si, že na hradišti o rozloze 65 hektarů je pouze jediný kostel, zatímco v Mikulčicích jich našli už dvanáct.
K objevu druhého kostela na Pohansku opět přispěla náhoda. Před dvěma lety přijeli za archeology kolegové z USA a přivezli s sebou půdní vrták. Správce základny Pavel Čáp, který zná hradiště tak dobře, že ho někteří současní archeologové považují za reinkarnovaného Velkomoravana, navrhl, aby Američané vyzkoušeli vrták na pahorku.
„Zbystřili jsme, když na povrch vytáhli kousky malty. Geofyzikálním měřením, georadarem a dalšími metodami jsme postupně objevili velkou koncentraci kamenů,“ říká Jiří Macháček. Letos koncem června začal plošný odkryv. Odborníci spolu se studenty našli unikátní sarkofág s kostřičkou kojence. Tvořily jej kamenné desky poskládané do tvaru truhličky. Dětských hrobů v okolí stavby je celkem jedenáct, ale toto dítě muselo mít nějaké významné postavení.
V hrobech dospělých objevili zatím tři náušnice – jednu bronzovou a dvě pozlacené. Podle tvaru a výzdoby jde o šperky z druhé poloviny devátého století.
Černý oblázek ze Skandinávie Za zcela mimořádný nález považují archeologové hrací kámen. Černý ohlazený oblázek z jedné strany plochý, aby dobře klouzal po desce. Je velmi podobný kamenům, jaké byly nalezeny v Birce, prvním vikingském městě z roku 750.
Podle studií odborníků je Seveřané používali pro hru vzdáleně podobnou třeba dámě. „V České republice se podařilo takový kámen objevit poprvé,“ říká členka archeologického týmu Renata Švecová.
Jak se pomůcka ke hře dostala ze Skandinávie na jih Moravy? Návštěvu Vikinga v hradišti lze velmi pravděpodobně vyloučit. Spíše jde o předmět dovezený kupci. Jestli přivezli celou hru se všemi kameny, nebo ten jediný doposud nalezený, ukáže až další výzkum.
Kámen našli odborníci v tzv. kulturní vrstvě, což je vlastně „nános“ vzniklý během mnoha let z odpadu a ze ztracených nebo zapomenutých věcí. „Takže jej možná někdo ztratil,“ vysvětluje si unikátní objev Renata Švecová.
Teoreticky je ale také možné, že původně ležel v nějakém hrobě a až později se dostal do kulturní vrstvy. „Slované měli ve zvyku dávat nebožtíkům talismany v podobě různých neobvyklých předmětů, například hlazené sekerky z doby kamenné, pazourkového nože, úlomku skleněného náramku a podobně,“ říká Jiří Macháček.
Pokračování na straně 27
Velkomoravské kasino...
Dokončení ze strany 25
Přesný původ hracího kamene určí geologická analýza horniny, ze které je oblázek zhotoven.
Poměrně jasno už naopak mají archeologové o hracích kostkách, tzv. astragálech. Na Pohansku jich objevili zatím celkem 24, nejvíce ze všech velkomoravských nalezišť. „Možná tady bylo nějaké hráčské doupě,“ říká s úsměvem Macháček.
Vrhcáby z Pohanska jsou vyrobeny ze záprstních kůstek ovčí nebo kozí končetiny, jednou použil výrobce také koňskou kost. V některých astragálech jsou vyhloubeny nebo vyryty jamky či rýhy. Patrně měly znázorňovat počet bodů nebo šlo o vlastnickou značku, aby si hráči kostky nepopletli. Většina vrhcábů má jamku a v ní nalitou kapičku olova, což mělo zajistit lepší pohyb kostky po hodu.
„V jednom obydlí řemeslníka jsme našli celkem 17 kostek. Některé již hotové, jiné teprve čekaly na dokončení. Je pravděpodobné, že šlo o dílnu, kde se vyráběly,“ říká Švecová. Producent se nejspíše inspiroval kostkami, které se do velkomoravských hradišť dostaly prostřednictvím jedinců, kteří přišli z východní nebo jihovýchodní oblasti kontinentu.
Developerský projekt Hradiště založené někdy okolo roku 840 jedním z členů velkomoravské dynastie Mojmírovců má rozměry okolo 65 hektarů. Dnešním slovníkem lze říct, že šlo o impozantní developerský projekt. Měl dvě funkce. Poskytoval zázemí pro početnou vojenskou družinu, která chránila „měkký podbřišek“ říše od jihu proti nájezdům nepřátel, a zároveň hradiště sloužilo jako velké tržiště otroků.
Jak se coby křesťané vyrovnávala velkomoravská knížata s lovem lidí a jejich exportem v podobě otroků? Regule zakazovaly jen prodej křesťanů. Kdo nebyl pokropen svěcenou vodou, toho považovali za pohana a mohl se prodávat.
„Dokonce lze říct, že velkomoravská knížata využila situace a velice dobře prodejem otroků bohatla. Jejich říši totiž směrem na východ a sever obklopovaly pohanské země, kde měli dostatek příležitostí k lovu lidí. Francká říše měla v tomto ohledu nevýhodu, protože ji obklopovaly křesťanské územní celky,“ říká Macháček.
Hradiště na soutoku Dyje a Moravy mělo i obrannou roli. Centrální část o rozloze 28 hektarů chránil dvoukilometrový kruhový val široký asi tři metry a stejně tak vysoký. Čelní stěnu krylo kamenné obložení silné okolo 60 centimetrů. Hradba musela stát obrovské úsilí i náklady. „V okolí se nenacházel vhodný kámen, geologové nám určili, že balvany dováželi z Malých Karpat po řece. Celá cesta měřila přibližně 35 kilometrů,“ říká archeolog.
V prostoru chráněném hradbou stál velmožský dvorec obklopený samostatným valem. Mohl sloužit jako rezidence nejvyššímu panovníkovi Velké Moravy nebo jako stálé sídlo některého člena vládnoucí dynastie. Uspořádání dvorce do značné míry kopírovalo dispozice hradů franckých králů. Velkomoravští panovníci totiž svoje mládí patrně trávili jako rukojmí u franckých vladařů, takže vzhled i rozmístění jejich hradů okoukali a pak je v dospělosti napodobovali.
Velmož disponoval bojovou jednotkou. Vojáci bydleli před hradbou v polozemnicích. Při napadení se nejprve bránili mimo hradiště, a teprve když útok nedokázali odrazit, stáhli se za obranný val.
Voda spojencem nepřítele Na Pohansku mohlo v době největšího rozkvětu žít až několik tisíc lidí. Například jen polozemnic pro bojovníky našli archeologové přibližně tři sta. V každé přebývali zhruba čtyři lidé – vojáci totiž bydleli společně s manželkami a dětmi.
Nedaleko velmožského dvorce stála, dnes bychom řekli, průmyslová zóna – obydlí a dílny kovářů, hrnčířů, zbrojířů a dalších řemeslníků. Na severovýchodním předhradí, kde se letos odkrývá druhý kostel, stály další obytné objekty.
Je zajímavé, že zatímco pod hradbami si lidé stavěli slovanské polozemnice, za obranným valem rostly především nadzemní kůlové stavby. Připomínaly objekty v anglosaských nebo vikinských sídlištích. Ovšem je těžké určit, zda šlo také o Slovany, nebo zcela jiné etnikum. Možná si velmož pozval řemeslníky z cizích zemí anebo si movitější místní řemeslníci mohli dovolit nákladnější obydlí. Ovšem je fakt, že kamenný kostel stavěli zahraniční odborníci. „Podle úlomků omítky jsme zjistili, že interiér vyzdobili stejnými detaily jako kostel svatého Klimenta v Římě,“ říká archeolog.
Proč prosperující hradiště zaniklo? Časově jeho kolaps souhlasí s pádem velkomoravské říše počátkem 10. století. Tradiční vysvětlení příčin – neshody Svatoplukových synů a nájezdy kočovníků z maďarského území – platí podle archeologa Jiřího Macháčka jen částečně.
„Velká Morava měla v tehdejší Evropě velice silné postavení. Dynastie Mojmírovců se stala rovnocenným partnerem východofrancké říše, měla kontakty s papežem. Ke kolapsu systému přispěly stále častější záplavy, které zbavovaly velké sídelní celky v Mikulově, Starých Hradech i na Pohansku ekonomické stability,“ říká Macháček.
Rozkvět Velké Moravy se „trefil“ do období, kdy horní toky řek chránily lesní porosty a voda tak rychle neodtékala. Když začal stoupat počet obyvatel, zemědělci káceli stále více stromů a hydrologické podmínky se změnily. K tomu se do říše hrnuli Hunové a Svatoplukovi potomci se rozhádali. Nastal kolaps.
Poprvé se podařilo v České republice objevit hrací kámen Vikingů Kameny na stavbu hradby dováželi po řece z Malých Karpat, cesta měřila okolo 35 kilometrů
O autorovi| Josef Matyáš, redaktor LN
