PRAHA Ač jsou to technické unikáty, památkáři si je nikterak nehýčkají. Naopak - většina z nich je ponechána svému osudu, nebo je prodána soukromníkovi. Ten si tu pak může vybudovat třeba luxusní rezidenční sídlo. Řeč je o pražských vodárenských věžích.
„Přiznám se, že situaci týkající se pražských vodárenských věží nemáme vůbec zmapovanou, “ řekla včera LN Kateřina Bečková, předsedkyně klubu Za starou Prahu, který jinak za zachování tradičních pražských památek ostře bojuje. „Pravda ale je, že památky, které nejsou přímo v centru, mají kolikrát smůlu. Nejsou tolik na očích, a tak je o ně logicky menší zájem,“ vysvětlila Bečková.
Takový trend potvrzuje i vedoucí Podnikového archivu a muzea Pražských vodovodů a kanalizací Jaroslav Jásek. „S vodárenskými věžemi je to velmi složité. Buď patří městu, které o ně velký zájem nejeví, nebo je jejich osud jen a jen na svědomí osvíceného investora, což bývá problém,“ řekl Jásek. „Já mám také pocit, že by tam mohla být spíše muzea, nebo něco podobného. Pro velkou kapacitu lidí jsou ale mnohdy takové věže dost nepraktické. Zprovoznění například kavárny ve zrekonstruované věži by ale bylo ideální,“ doplnil Jásek.
Bývalé vodojemy tak často končí přestavené na kanceláře nebo byty. Postup je relativně jednoduchý - vnitřek vodárny se zkrátka „vykuchá“ a pak se s ní zachází jako s kterýmkoliv jiným domem. „Svůj charakter tak ale naprosto ztrácí,“ prohlašuje předsedkyně klubu Za starou Prahu Kateřina Bečková.
To je případ Petržílkovské i Vinohradské vodárny. Majitelem té Petržílkovské je nyní společnost zabývající se vodohospodářským rozvojem a výstavbou.
Věž na Vinohradech vlastní Pražské vodárny. Je sice prohlášena za kulturní památku od roku 1991, nyní jsou v ní ale byty a kanceláře.
Nejhůř ze všech pražských „majáků“ ale dopadla Šítkovská vodárna. Smůla ji provázela už od jejího vzniku - několikrát vyhořela, spadla a hlavně se pořád naklání. V současné době je vychýlená od své svislé osy skoro o půl metru. Dotkla se jí také poměrně novodobá historie. Po listopadu 1989 byla v horním patře objevena místnost, která sloužila jako pozorovatelna StB, ze které byl výhled k domu Václava Havla. Nyní je ale věž prázdná a využití nemá.
O nic lépe nedopadla ani Vršovická vodárenská věž v Michli. I když ji postavil významný český architekt Jan Kotěra, tak na rekonstrukci zatím marně čeká. Uvnitř má ještě zbytky původního vybavení. Ty jsou zakonzervované, a dokud se neopraví, pro lidi zůstane věž zavřená.
Jednou z mála vodáren, do které se člověk může jít podívat, aniž by „přepadl“ někoho doma či v kanceláři, je věž na Letné. Je v ní čajovna a dětské klubovny.
***
Vodárenské věže - technické památky s nejasnou budoucností
Pražské vodárenské věže: byty, kanceláře i pozorovatelna StB
Letenská vodárenská věž svou funkci přestala plnit už v roce 1913. Pak tam byly byty a kanceláře a věž postupně chátrala. Dnes je ve třetím patře čajovna a dole klubovny pro mládež.
Staroměstská vodárenská věž zásobovala vodou kašny Starého Města pražského. Jednu z místností, které zde vznikly po zrušení vodárenské funkce, měl na čas pronajatou i malíř Antonín Chittussi. Nyní je tu muzeum Bedřicha Smetany.
Petržílkovská vodárna bývá také nazývána Malostranská vodárenská věž. Nenachází se ale na Malé Straně, ale paradoxně na Smíchově. V roce 1620 byla dokonce vybavena čerpadlem od Albrechta z Valdštejna. Nyní jsou tam kanceláře.
Vršovická vodárna v Michli byla postavena v roce 1907 podle návrhu arch. Kotěry, je 41 m vysoká, svou činnost ukončila v roce 1975. Dnes je uzavřená.
Libeňská vodárenská věž Tento secesní klenot se vzhledem majáku dříve zásoboval vodou celou nižší část Libně. Dnes je vlastníkem soukromník, který si tu buduje luxusní byt s fitness.
Šítkovská vodárenská věž, zvaná také Hořejší novoměstská, se nachází nedaleko budovy Spolku výtvarných umělců Mánes. Po roce 1989 zde prý byla nalezena pozorovatelna StB, sloužila k pozorování bytu Václava Havla na nedalekém Rašínově nábřeží.
Vinohradská 5. vodárna má sedm podlaží. Poslední patro sloužilo dříve dokonce i jako rozhledna. Dnes jsou tam byty a kanceláře. Její dominantou jsou hodiny na vrcholu.
