Jsem lékařka se dvěma atestacemi a pracuji ve státním zařízení. Přemýšlím o svých kolezích, co přijali výzvu Lékařského odborového klubu (LOK) a dali výpověď. Přemýšlím, zda jsem neudělala chybu, když jsem se k akci nepřidala. Též jako oni nevěřícně zírám na výplatní pásku a marně hledám ten průměrný lékařský plat 40 tisíc, též vidím neuvěřitelné nákupy od spřátelených firem, které uskutečňuje politické vedení nemocnic. (V mém případě Krajská zdravotní Ústecký kraj.) Též vidím své vyčerpané mladší kolegy, kteří se snaží uživit rodinu a přitom se vzdělávat na vlastní náklady. Tento stav - pohrdání lékaři státem - trvá od Klausových vlád a opravdu stačilo.
Přemýšlím, jakým lidem se dám v případě souhlasu s akcí Děkujeme, odcházíme všanc.
Panu Kubkovi - lékaři soukromému (ten věru nic neriskuje). Panu Kubkovi, který po obhájení svého předsedování Lékařské komory (která se věru nechová jako vážená stavovská organizace, ale spíše jako servisní služba pro pana předsedu) se ihned začal mstít své vyzývatelce a odvolal paní profesorku Herzogovou z vědecké rady ČLK. Tento nedostatek velkorysosti a bolševické chování (kdo není se mnou, je proti mně) přimělo pana profesora Pafka a profesora Pirka, aby z rady odstoupili. Tomu panu Kubkovi, který se tak arogantně a pohrdavě vyjadřoval o práci svých kolegyň lékařek, tomu, který mi opět po bolševicku sděluje - nepřidám-li se k protestu, podporuji korupci!
Přemýšlím o panu Engelovi -ne, agentuře normalizačního novináře moje peníze nepůjdou, do LOK nevstoupím.
Přemýšlím dále... proti těmto dvěma, pro mne nedůvěryhodným osobám, stojí ministr zdravotnictví, po kterém lékařská veřejnost volala. Žádný nohsled politických stran, úspěšný ředitel nemocnice v Hradci Králové, uznávaný odborník, který začal konečně řešit, co nás trápí - jasná pravidla ve výběrových řízeních, boj proti korupci, vzdělávání, definici nároků pacienta, vytvoření úhradových standardů, úpravu pravomocí a povinností pojišťoven, naše platy atd. Mám-li si vybrat, vybírám hodnotu a tou je Heger. Nedám se všanc lidem, kterých se nevážím.
O autorovi| Karola Haasová, lékařka státního zařízení v Ústí n. L.
