Už v roce 1932 v době hospodářské krize přišla republika T. G. Masaryka se zákonem, který stanovil, že dávky určené potřebným nesmí exekutor zabavit. Všem bylo jasné, že společnosti neprospěje, když se lidé, kteří jsou už tak v nouzi, propadnou až na samé dno bídy.
I když se od třicátých let právní řád mnohokrát změnil, nedotknutelnost sociálních dávek platí dodnes. Nezahrnuje sice všechny typy dávek, nicméně nesporně pokrývá příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Až do úterý 17. února 2009 to také všichni respektovali. Nikdo nehledal kličky, jak úmysl zákonodárců obejít.
Město Chomutov a jím najatý exekutor však jako zázrakem proměnili sociální dávky v anonymní bankovky, které exekutor může zabavit. Okamžik proměny je nepostřehnutelný, ale podle sdělení primátorky města k ní dochází ve chvíli, kdy se sociální dávky dotkne ruka potřebného.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Nikdo nezpochybňuje, že dávky pomoci v hmotné nouzi nesmějí být exekuovány – v zákonech to stojí černé na bílém. Spor se ale vede o to, zda toto jasné pravidlo přestává platit ve chvíli, kdy se nárok na výplatu dávky „přemění“ v hotové peníze, které u vedlejšího stolku zabaví exekutor jako tzv. „movitou věc“. Chomutov veřejnosti předkládá, že vyplacená dávka už není nezabavitelná dávka. Naopak se prakticky nediskutuje o tom, zda ze smyslu zákona nevyplývá přetrvávající ochrana dávky. Důvodem pro zákaz exekuce dávek je přece ochrana osob v hmotné nouzi, jejichž základní životní potřeby mají být právě díky dávkám uspokojeny. Neměl by stát trvat na tom, že tyto peníze nebudou využity k jinému než k zákonem předpokládanému účelu, za nímž jsou ze státního rozpočtu poskytovány? Právě kvůli těmto důvodům považuji chomutovské řešení z hlediska zákona za problematické.
Podle chomutovského právního výkladu je zákony třeba vyložit účelově tak, aby pomohly v politickém boji proti „nepřizpůsobivým“. Ve jménu slušných lidí je porušování smyslu i účelu zákona namístě. Mediální kampaň v minulých dnech odvedla pozornost veřejnosti od podstaty problému (jíž je zákonnost postupu exekutora) směrem k údajně spravedlivému boji s „nepřizpůsobivými“. Zároveň máme věřit, že současné dění v Chomutově je velmi humánní a bída nikomu nehrozí. Lidé, kterým exekutor zabavil dávky, mají přece ještě jiný příjem (jiné dávky, příjmy z šedé, či přímo černé ekonomiky)! Je tomu tak u všech, většiny, nebo jen několika z postižených osob? A pokud jen u části z nich, z čeho pak budou žít ti ostatní? Nebylo by správnější snažit se postihnout exekucí spíše ony „jiné příjmy“ (byť by to samozřejmě bylo mnohem pracnější)?
Další otázkou je včasnost chomutovského zásahu. Ve hře je zatím 40 milionů korun, což mají být dluhy za místní poplatky a zejména za přestupkové pokuty (další stamiliony korun za nezaplacené nájemné prozatím údajně nejsou řešeny). Jde-li skutečně o nezaplacené pokuty a poplatky, pak Chomutov nemusel dlouhá léta čekat na žádná rozhodnutí soudu, jak opakuje v médiích. Tyto platby uložil sám městský úřad a byl oprávněn je sám vymáhat správní exekucí. Pokud se město skutečně domnívá, že lze postihnout hotové peníze pocházející z právě vyplacených dávek pomoci v hmotné nouzi, mohlo je vymáhat samo, ne si na špinavou práci najímat soudního exekutora.
Zapojení exekutora je však problematické i z dalších důvodů. Tato možnost ze zákona existuje. Ale je to rozumné, když může úřad tento typ dluhů vymáhat sám? U malých částek (do 20 000 Kč) totiž každá exekuce dlužníka „stojí“ dalších 7735 Kč na odměnách a náhradách pro exekutora. Proti této praxi městských úřadů proto vystupuji již léta, a to bez ohledu na to, zda se týká „nepřizpůsobivých“, či přizpůsobivých.
Dluhy se platit mají a je správné, když je města vymáhají v souladu s platnými zákony. Není však jasné, proč to Chomutov dělá až teď a za cenu porušení zákona. Jsem obviňován z toho, že svým postojem k případu dávám přednost nepřizpůsobivým jedincům před slušnými lidmi. Netřeba snad zdůrazňovat, že jsem ze zákona povinen chránit práva všech. V tomto případě bráním práva osob pobírajících sociální dávky a zaškatulkovaných nyní do skupiny tzv. „nepřizpůsobivých“. I tyto osoby však mají právo na zákonný postup. Připustímeli obcházení zákona dnes vůči příjemcům dávek, může být zákon zítra ohnut vůči těm, kteří se dnes cítí být na straně slušných.
***
Důvodem pro zákaz exekuce dávek je ochrana osob v hmotné nouzi, jejichž základní životní potřeby mají být právě díky dávkám uspokojeny
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| OTAKAR MOTEJL, veřejný ochránce práv
