POZNÁMKY
Snaha ministra školství Dobeše omezit dabované filmy ve prospěch titulků je odsouzena předem k nezdaru. Za prvé je nemožné ve svobodné společnosti nutit soukromé televize, aby nevysílaly filmy v národním jazyce podle přání většinového diváka. Za další je minimálně sporné, zda by se usilovným sledováním filmů v původním znění měřitelně zvýšila znalost cizích jazyků. Při tažení proti dabingu nesmí ministr zapomenout ani na skutečnost, že mezi televizními diváky jsou lidé s vadami zraku, kterým činí čtení titulků potíže.
Proti nápadu mluví i moderní technologie. Již nyní je možné nastavit televizní vysílání tak, abychom si mohli vybrat původní znění. Technicky nic nebrání tomu, aby to televize umožňovaly u všech pořadů zahraniční provenience. Protidabingová kruciáda též nevypadá promyšleně při vědomí toho, že mladší ročníky sledují televizi mnohem méně než dřív a užívají média, která MŠMT neovlivní.
Sám dabing pak rozhodně není ani tak národním pokladem jako spíš službou naší pohodlnosti. Ačkoli existují jedinci, kteří na kvalitu tuzemského dabingu přísahají, realita je zhusta tristní. Překlad je často nepřesný a usvědčuje dotyčného z nepochopení, též nelze nezmínit ani ignoraci zeměpisných názvů s českými ekvivalenty. Do historie pak vstoupil autor překladu filmu Skála, který jednomu z herců vložil do úst repliku o generálovi Attorneym. V originále general attorney je ekvivalent nejvyššího státního zástupce.
Český dabing začasté spíš zkouší recipientovu trpělivost a velkorysost, nicméně není nikdo nucen jej konzumovat. Proč tedy by proti němu měl vystupovat stát? Je-li vedeno ministerstvo především péčí o jazykovou výbavu mládeže, bylo by daleko racionálnější starat se o výuku jazyků ve školách.
