* LN Jak jste se k těmto tvrdým závodům dostal?
Dřív jsem dělal silniční cyklistiku, pak jsem přešel na horskou, jenže závody začaly být postupně stejné. Proto mě začaly přitahovat ty, které se něčím liší. Není to jen o fyzičce, musíte se hlavně umět rychle rozhodovat.
* LN Na jaký závod nikdy nezapomenete?
Nejvíc se mnou zamával právě závod Iditarod na Aljašce. Ostatní závody jsou možná nebezpečné, ale tenhle je potenciálně smrtelný. Nikdo tam o vás neví, skoro nikdo tam nežije. Je to závod, ve kterém když umřete, nikdo se to ani nedozví. Máte pořád strach, i když se nic neděje.
* LN Dá se na strach zvyknout?
S každým dalším závodem si asi posouvám hranici strachu dál, ale neznamená to, že do dalšího závodu půjdu v klidu. Kdo říká, že strach nemá, tak buď lže, nebo to nemůže přežít. Lidé se většinou za strach stydí, ale na Aljašce jsem si uvědomil, jak moc je důležitý.
* LN Co vás na tom všem tak přitahuje?
Mám rád kolo a přírodu. Každý takový závod je o poznání divoké přírody, lidí, kteří žijí stranou od civilizace, ale i sebe sama. Sám jsem byl překvapený, jak v těžkých situacích reaguji.
* LN Sáhnul jste si už na své dno?
Právě na té Aljašce. Vůbec bych se nedivil, kdyby tam někomu šlehlo, protože strach, samota a stres jsou tam tak velké, že to nemusíte vůbec vydržet.
