JAN BURIAN, písničkář John Brockman (ed.): Příštích padesát let (Dokořán) Srdečně doporučuji publikaci s podtitulem Věda v první polovině 21. století. Když se do ní začtete, zjistíte, jak je odlišné myšlení skutečné inteligence od těch, kteří jsou schopni uvažovat pouze v rámci jediného volebního období. Čtu si v této knize místo toho, abych se rozčiloval nad novinami.
JOSEF RAUVOLF, týdeník Instinkt Shiato: Malířské rozpravy Mnicha Okurky (Fra) Moc dobře si pamatuji, jak jsem ujikával nad katalogem výstavy Síň deseti bambusů, pořádané v roce 1978 v paláci Kinských. Oldřich Král v něm zmiňoval i Mnicha Okurku a jeho poznámky o čínské kaligrafii. Čas od času jsem si na ony texty vzpomněl, katalog se však kdesi zatoulal. Útlá knížečka mi je v Králově překladu vrátila.
MICHAL JAREŠ, literární historik Jiří Sádlo: Prázdná země (Dauphin) Útlá kniha zvláštních, lyrických záznamů, ale kolik je v ní poezie. Jiří Sádlo vytvořil velmi příjemnou kroniku pro podzimní čtení, kde každou řádkou přesvědčuje o svébytném vnímání přírody. Svědomité zápisky a nálady, které okouzlují svou neotřelou imaginací. Je to tradice francouzských postsurrealistů Juliena Gracqua nebo Georgese Limboura spojená se středoevropským rytmem přírodních cyklů.
LIBUŠE BĚLUNKOVÁ, šéfredaktorka A2 kulturního týdeníku Witold Gombrowicz: Trans-Atlantik (Revolver Revue) Sarkastická novela nepříliš způsobného polského emigranta zasazená do Buenos Aires roku 1939. Stylistická bujnost, rozjívenost; vztek, nikoli zapšklost; výsměch státotvorným stereotypům v době, kdy se to velmi nehodilo - ale kdy se to ostatně hodí? Vystižení různorodých koncentrovaných (od rodné hroudy oddělených a válkou vystupňovaných) výplodů šlechetné blbosti. Metafora kolektivního hrdinství coby vzájemného dozoru a bodání ostruhami do lýtek. A tak dále.
PETR FIALA, kapelník skupiny Mňága a Žďorp Erich Fromm: Lidské srdce (Český klub) Knížka o temných stránkách lidského srdce. O zlu, narcismu, egoismu. Poučné.
MIROSLAV BALAŠTÍK, šéfredaktor měsíčníku Host Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru (Atlantis) Ta kniha je v podstatě o ničem. Deníkové záznamy z let 2004 a 2005, kde se nic dramatického neodehrává a nic podstatného se z nich nedozvíte. Pár spisovatelských grifů. Přesto je v té knize dobře. Možná právě proto, že se v ní už nic nemusí, že prostě jen tak je a nic po vás nechce. Aže si jen tak, ale moc pěkně, povídá.
VIKTOR JANIŠ, překladatel Julian Barnes: Arthur & George (Odeon) Na Julianu Barnesovi mě baví literární chameleónství: zatím nikdy nepodlehl nutkání psát jednu knihu pořád dokola. Stylisticky suverénní autor tentokrát zpracoval slavný soudní případ George Edaljiho, jehož v rasově motivovaném procesu nehájil nikdo jiný než autor Sherlocka Holmese. Barnes mimochodem naplnil Doylova kritéria: je srozumitelný, zajímavý a chytrý.
JIŘÍ PADEVĚT, ředitel nakladatelství Academia Alberto Manguel: Dějiny čtení (Host) Po dlouhé době mě zase někdo přesvědčil, že posedlostí knihami a čtením nejsem postižen sám, což potěší. A také po dlouhé době někomu něco závidím. Kdybych to uměl, přesně takovou knihu bych napsal.
TOMÁŠ DIMTER, překladatel Margriet de Moorová: Utonulá (Paseka) Strhující příběh o drtivém osudu, který převrátí život naruby. Vynikající fabule příběhu a brilantní práce s časovými rovinami, v nichž se poslední tři dny života vyrovnají desítkám nevzrušivých let.
JAN NEJEDLÝ, literární publicista Sue Townsendová: Adrian Mole a zbraně hromadného ničení (Mladá fronta) Šestým pokračováním deníků Adriana Molea se k nám vrací nepochopený intelektuál, který vidí svět komicky placatou, sebestřednou optikou. Je mu už pětatřicet, za sebou má dvě nepodařená manželství a je otcem dvou synů. Jeho sny se stále ještě nezhmotnily, ale on svůj směšnohrdinský zápas se světem nevzdává.
LADISLAV NAGY, překladatel Michel Houellebecq: Elementární částice (Garamond) Na Houellebecqovi je úžasné, jak se čtenář znovu a znovu přesvědčuje, že ty zásadní věci lze říkat velice jednoduše. Houellebecqovo psaní je naprosto jasnozřivé.
