Také se rok co rok necháváte unášet fantazií o agentovi, co ve službách Jejího Veličenstva zachraňuje svět? Dobrá zpráva: nová publikace James Bond Destinations od nakladatelství Assouline vás přenese do míst, kde 007 zanechal nesmazatelnou stopu. Ani přitom nemusíte vstát z gauče.
Cílem totiž nebylo vytvořit cestovatelského průvodce – třebaže se tak alespoň do jisté míry na knihu nahlížet dá a nikdo vám nemůže bránit, abyste si zabookovali pobyt ve slavném benátském hotelu Danieli, kde posnídáte na střešní terase s výhledem na dóžecí město a cestou do pokoje se ztratíte v chodbách paláce.
„Tak docela jako 007 cestovat nemůžeme,“ říká autor zmiňované knihy Daniel Pembrey, když si jednoho pondělního rána – v Londýně sychravějšího než v Praze – telefonujeme. „Tvůrci bondovek dovedou zachytit každé místo tak, že vypadá přímo nadpozemsky. A potom – nikdo z nás tam nemůže dělat to, co dělá 007. Buď by nás hned zatkli, anebo by bylo po nás!“
Kniha je štědrou odpovědí na dnešní silnou poptávku po opulentních publikacích plných nádherných fotografií z exotických míst – a zároveň je sama jednou z takových destinací. Na klíně vám neleží pouze kniha, ale další možnost uniknout do fascinujícího světa Jamese Bonda – alespoň na chvilku, než vám EON Productions v čele s Barbarou Broccoli a Michaelem G. Wilsonem na stříbrném podnose (plátně?) naservírují další kinematografický majstrštyk.
Od poloviny 70. let byly lokace bondovek tak exotické, že sehrávaly důležitou roli také na propagačních materiálech. Koláž je inspirovaná reklamním plakátem ke snímku Špion, který mě miloval (1977).
Na cestách s agentem
„Fanoušci bondovek naprosto chápou, že cestování je nedílnou součástí Bonda, a jak producentka Barbara Broccoli podotkla, když jsem s ní při práci na knize dělal rozhovor, mít agenta 007 bez takových destinací zkrátka nelze,“ dodává Daniel.
Už v počátcích, kdy bondovky produkoval Barbařin otec Albert R. Broccoli, padlo rozhodnutí, že bude protagonista neustále cestovat a my diváci s ním. V momentě, kdy usedáme v kině a na plátně se před námi objevuje hlaveň pistole – neodmyslitelný prvek úvodní znělky –, jsme skrze ni okamžitě vtaženi do jiného světa.
A přesně tenhle moment je také jedním z hlavních důvodů, proč jsme se do kina vůbec vydali. Dnes, kdy cestování není až tak vzácné, může být těžké si představit, jak exoticky některé z destinací v začátcích franšízy musely na diváky působit.
Hned první bondovka Dr. No (1962) je vzala na Jamajku, v Srdečných pozdravech z Ruska (1963) cestovali do Istanbulu a Benátek, v Goldfingeru (1964) se podívali do švýcarských Alp… „To bylo nevšední. Nemohu komentovat situaci v Československu, ale ještě koncem 70. let cestoval letadlem pouze jeden z šestnácti Britů,“ vysvětluje Daniel.
„Prvních patnáct let franšízy takové filmy pro většinu lidí představovaly jediný způsob, jak tato výjimečná místa na světě vidět.“
„Když jsme s Michaelem G. Wilsonem přijeli do Udajpuru, zamilovali jsme se do hotelu Lake Palace,“ říká John Glen, režisér Chobotničky (1983), v níž si slavný hotel z bílého mramoru zahrál. Kromě Bonda mimochodem hostil třeba Jackie Kennedy, královnu Alžbětu II. či Lady Di.
Otázka relevance
Ale co tedy dnes dělá destinaci bondovskou? Otázku si autor pokládá hned v úvodu, a jak se zdá, dostal se blízko odpovědi: „Zpočátku jsem si myslel, že existuje nějaký vzorec, který musí lokace splňovat. Že musí být dramatickáaže musí být netknutá, abyvpozadí nebyly mraky turistů… Ale když jsem s Barbarou a Michaelem hovořil, zjistil jsem, že stěžejním kritériem je příběh.“
V zatím posledním snímku Není čas zemřít (2021) proto vidíme postavu Vesper Lynd pochovanou v italském městě Matera – jednak je zde pochované i její příbuzenstvo, jednak v jejím vztahu s Bondem sehrála Itálie důležitou roli. Tvůrci také chtěli divákům ukázat místo, které ještě nebylo vidět, „a Matera je velmi neobvyklá,“ vysvětlila Barbara.
Napřed sláva, pak zapomnění. Zakladatelka kosmetické značky Buly o tom, co pomohlo brandu zpátky na vrchol |
„Je záhadná, stejně jako je velmi záhadná postava Vesper, takže nám připadalo vhodné ji ‚ukrýt‘ na takové místo. Od Madeleine bylo chytré, že přišla na to, kde se Vesper nachází, konfrontovala Bonda s jeho minulostí a přiměla ho, aby ji konečně nechal za sebou. Všechny tyhle tajuplné pocity mělo místo evokovat.“
Kvůli Madeleine Swann se film natáčel i u jezera nedaleko norského Nittedalu. Právě zde měla vyrůstat postava, o jejímž otci, panu Whiteovi, už diváci věděli, že byl Skandinávec. „Zároveň jsme potřebovali místo, které bude dost nedostupné na to, aby se tam jeho rodina mohla schovat,“ dodal Michael G. Wilson. Obdobně sledujeme agenta 007, jak se vrací na Jamajku.
Ta byla jak útočištěm postavy od samého začátku franšízy, tak domovem mimo domov autora knižní předlohy. Právě tam napsal Ian Fleming větu, která uvedla jeho vůbec první bondovku Casino Royale z roku 1953. „Příběh je skutečně směrodatnější než cokoliv jiného, ať už jsou destinace jakkoliv výjimečné,“ pokračuje Daniel Pembrey. „A podle mě je jedině dobře, že se i ve filmech odráží skutečný život spisovatele.“
Fleming v mládí žil v rakouském Kitzbühelu, kde studoval na soukromé škole vedené bývalým britským agentemajeho ženou spisovatelkou, později také třeba v Ženevě a pobýval i na řadě dalších míst po světě, která se v té či oné podobě objevila v jeho díle. Diváci s agentem navštívili celkem na sto lokací–a pochopitelně nebylo možné, aby je publikace obsáhla všechny.
Výběr musel být na jedné straně příznačný pro bondovky, na druhé bylo třeba vytvořit různorodý mix. Přesto vás jako čtenáře může překvapit, kolik prostoru je věnováno Itálii. Mezi devatenácti natáčecími lokacemi, jejichž zákulisní pikantnosti kniha prozrazuje, jsou Benátky, Řím, Komské jezero, Sardinie i Alpy.
Podle Daniela Pembreye to má co do činění s kalábrijskými kořeny Alberta R. Broccoliho. „Stejně jako příprava každého snímku zcela pohltí pozornost producentů na několik let a promýšlejí každičký detail, tak my jsme chtěli věnovat výjimečnou péči této knize,“ dodává Daniel s tím, že ani italské hedvábí pro obálku knihy nezvolili úplně náhodou.
„Působí díky tomu opravdu slavnostně. Není laciná, ale ani přemrštěně drahá. No, rozhodně ne tak drahá jako opravdu navštívit ty destinace.“
Dlouho byl známý jen odborníkům, dnes se jeho nábytek prodává za stonásobky. Čím si nás designér Halabala získal? |
Skryté příběhy
Obzvlášť výjimečné jsou Benátky – také je kniha zmiňuje v pořadí hned jako druhé, pochopitelně až po Jamajce, spirituálním domově jak Iana Fleminga, tak jeho slavné postavy. Ať už v Benátkách namíříte kameru kamkoliv, nechal se slyšet samotný Roger Moore, z architektonického hlediska máte před sebou něco fascinujícího.
Herec se v roli agenta do města podíval v Moonrakeru (1979), před ním se tam blýskl i Sean Connery v Srdečných pozdravech z Ruska (1963) a po něm také Daniel Craig v Casinu Royale (2006). Kvůli natáčení posledního jmenovaného snímku byl dokonce Velký kanál poprvé za poslední tři století částečně uzavřen.
To aby mohl Craig projet na lodi, aniž by se na pevnině štosovaly zástupy zvědavých přihlížejících. A ne, stožár jachty se pod benátské mosty nevešel, bylo třeba ho během elegantní plavby mimo záběr oddělat a pak zase přidělat.
A vybavujete si scénu, kde se jedna z historických budov Benátek bortí do vody a Vesper Lynd se topí? I do zákulisí tohoto natáčení dává kniha nahlédnout. Michael G. Wilson vzpomíná, jak ho po letech oslovil stále rozhořčený fanoušek. Jak jste mohli kvůli filmu zbourat tak krásný palác? ptal se ho.
Producent musel vysvětlovat, že ve skutečnosti samozřejmě natáčení všechny budovy přežily bez jediného šrámu. Je fascinující číst, s jakým citem a respektem tvůrci k lokacím přistupují, ale také že tato místa vyprávějí vlastní příběhy, které někdy nejsou na první pohled patrné.
„Bond musí mít vždycky glamour,“ říká producentka Barbara Broccoli. A to platí, ať už se natáčí v elegantním přístavu Côte d’Azur, nebo v Mexiku.
„Například Moonraker se natáčel přímo v hotelu Danieli, nikoliv ve studiu, to bylo už tehdy docela neobvyklé,“ komentuje Daniel Pembrey. „Interiér hotelu, obzvlášť jeho lobby se schodištěm, pak inspirovaly designéra Petera Lamonta při navrhování interiéru bortícího se paláce v Casino Royale.“
Jindy zase bylo nutné najít dubléra i pro samotnou lokaci. Třeba honička na motorkách ve filmu Zítřek nikdy neumírá (1997) se ve skutečnosti nefilmovala ve Vietnamu, jak dává děj tušit, ale v Bangkoku. „Na poslední chvíli byla stáhnuta natáčecí povolení a bylo potřeba všechno přemístit právě do Thajska. Je to opravdu velice dlouhá sekvence, kde spolu na motorce jedou Pierce Brosnan a Michelle Yeoh a nad nimi létá helikoptéra, takže si umíte představit, jak náročné to muselo být.“
A jak to bude dál
Nedlouho po uvedení Povolení zabíjet (1989), poslední bondovky s Timothym Daltonem v hlavní roli, padla berlínská zeď a ve franšíze nastala pauza. Diváci měli za to, že je po všem. James Bond byl koneckonců špionem studené války. Jak ale řekla Barbara Broccoli, která po otci převzala otěže a produkovala následující bondovku Zlaté oko (1995), nemohli se mýlit víc.
„Můj otec chtěl vytrhnout lidi z jejich životůavzít je na dobrodružnou cestu za něčím tajuplným.“ A v tom EON Productions úspěšně pokračuje. „Myslím, že je na tom něco uklidňujícího, mít tohohle týpka, který s pomocí menšího týmu a pár vychytávek dovede zvrátit rizika, jimž náš svět čelí,“ uvažuje Daniel Pembrey.
„A to platí globálně a v dnešní době o to víc, jak se mezinárodní vztahy komplikují a lidé mají čím dál větší pocit, že nad událostmi a technologiemi přestávají mít kontrolu.“ Není divu, že 007 nadále přitahuje nové a nové fanoušky. Nepochybuji o tom, že i Daniel Pembrey je z druhého týmu lidí, o kterých píšu v úvodu. (Ostatně on sám žije v londýnské Chelsea na King’s Road, doslova přes ulici od bytu samotného Jamese Bonda!)
Než se rozloučíme, ptám se ho proto, jak by si přál, aby nyní příběh pokračoval. „Podívejte se,“ říká a na malý moment se zamýšlí. „Jsem samozřejmě šíleně zvědavý, jak to bude dál. Tím spíš, že poslední film skončil, jak skončil. Zajímavé to bude každopádně. Ale dokud bude 007 nadále zachraňovat svět a dokud budeme mít my jako diváci možnost s ním při tom být na každém kroku, budu spokojený.“
