Sobota 13. dubna 2024, svátek má Aleš
130 let

Lidovky.cz

Esprit

Jeho máma emigrovala po srpnové okupaci. Sogard, hvězda MLB, dnes pomáhá české baseballové reprezentaci

„Máma nám často vyprávěla historky, jak měli doma kuřata a králíky. A také že už jako desetiletá chodila rodičům se džbánem pro pivo,“ říká Eric Sogard. foto: Jakub StrakaLidovky.cz

Doporučujeme
Co se stane, když vezmete na procházku centrem Prahy sedmičlennou rodinu v dresech české baseballové reprezentace? Rozhodně se neobejdete bez zvídavých pohledů kolemjdoucích. Ti možná ani netuší, že zrovna míjejí sportovní hvězdu Erica Sogarda (37), který více než deset let hrál nejvyšší baseballovou ligu MLB ve Spojených státech. Letos poprvé reprezentoval Česko, zemi, kterou jeho matka opustila po srpnové okupaci v roce 1968.
  8:00

Občas je musíte jednoho po druhém spočítat. Drží se sice spořádaně pohromadě, starší dohlížejí na ty mladší, které mají tendenci stádo opouštět, i tak se ale občas stane, že jedno z pěti dětí Erica a Kaycee Sogardových na chvíli ztratíte z dohledu. Procházíme se společně centrem Prahy, Eric Sogard, čerstvý člen české baseballové reprezentace, je tady vůbec poprvé.

„Proč ta miminka nemají obličeje?“ ptá se s údivem v hlase jeho manželka Kaycee, když zastavujeme u soch Davida Černého na Kampě. Děti si otázku pokládají také, víc je ale zajímá, jak dobře se na tyhle divné sochy bez tváře leze. „Děti, jdeme,“ zavelí v jeden okamžik jejich matka a dává svým pěti dětem (tři z nich jsou vlastní, dvě adoptované) pokyn k pohybu.

Dva nejstarší, dcera Saydee a její bratr Knix, celou dětskou tlupu vedou, v podzimním listí sbírají popadané kaštany a zkoumavě je při procházce žmoulají v dlaních. Pak se zničehonic zastavují na plácku před Werichovou vilou, jeden z nich bere do rukou spadlou větvičku a druhý se přirozeně ujímá role baseballového nadhazovače.

Tohle prý dělají pořád. A nejen ti dva nejstarší, kteří už na baseballové tréninky docházejí pravidelně. Správnou techniku odpalů si zkouší během naší procházky i ten vůbec nejmladší z klanu Sogardových, tříletý Rye.

„Kolem mě byla spousta nadanějších hráčů. Mnozí se však přestali soustředit na to, aby byli nejlepší. Někteří se navíc nechali rozptýlit večírky a pitím, a nebyli tak schopni pokračovat ve výkonu na nejvyšší úrovni.Anakonec se sportu vzdali,“ říká Eric Sogard.

Skromný, pracovitý hráč

Rodina přijela do Prahy z Českého Krumlova. Pár dní strávila také v Kutné Hoře. Tam se všichni společně vydali po skončení mistrovství Evropy v baseballu, které česká reprezentace odehrála na stadionech v Ostravě a v Brně. „Jestli jsem s výsledkem českého týmu spokojený?“ přemítá později Eric Sogard, vnitřní polař a rodák z Phoenixu, u limonády v typické české hospodě na Malé Straně.

„Chtěli jsme vyhrát medaili, takže stoprocentní nadšení u mě asi nepanuje,“ říká ke konečnému pátému místu České republiky. Ta ho v závěrečném zápasu vybojovala nad Izraelem. Vyhrálo Španělsko, druhá skončila Velká Británie, třetí příčku brali Nizozemci. „Z turnaje ale odcházíme silní. Sportovní morálka českého týmu je opravdu skvělá, proto si myslím, že před sebou má velkou budoucnost,“ říká optimisticky.

Sportovní morálka českého týmu je opravdu skvělá, proto si myslím, že před sebou má velkou budoucnost.

Zčásti můžeme v pozitivní odpovědi hledat americkou mentalitu, která oproti té české ze zásady nekritizuje, ale spíš chválí. Pravdou ale zůstává, že český baseballový tým na sebe upozornil už díky úspěšné a nečekané kvalifikaci na baseballové mistrovství světa, World Baseball Classic (WBC), jež se konalo minulý rok na jaře. V japonském Tokiu, kde se odehrávala část zápasů, se podařilo Čechům ve skupině porazit Čínu a zaujmout i současné mistry světa z Japonska.

Ostatně nadhazovač Ondřej Satoria vyoutoval japonskou baseballovou megastar Shoheie Ohtaniho. Současná česká reprezentace je v mnoha ohledech výjimečná: na rozdíl od týmů z ostatních zemí je složená z amatérských hráčů, kteří se baseballem neživí. Těch se zkušenostmi ze zahraničí je minimum. V soupisce tak najdeme hráče s profesí elektrikář nebo učitel, ale i hvězdy nejvyšší americké baseballové ligy.

Rodina baseballisty Erica Sogarda.

V Major League Baseball (MLB) hrál od roku 2010 do roku 2021 právě i konstitucí překvapivě drobný atlet Eric Sogard. S českou reprezentací si poprvé zahrál minulý rok v březnu v Japonsku na zmiňovaném WBC, odkud si tuzemští zástupci odvezli kvalifikaci na další WBC v roce 2026. „V Japonsku nám Eric Sogard hodně pomohl, a to nejen sportovně. Je podle mě skromný, pracovitý hráč, který ukázal, že velcí sportovci jsou daleko vyzrálejší než mnoho lidí, kteří si na hvězdy jen hrají,“ říká šéftrenér české reprezentace Pavel Chadim.

„Má velké zkušenosti, takže pomohl všechny v týmu před důležitými zápasy uklidnit,“ dodává. A proč že americký baseballový hráč nastoupil za Česko? V roce 2022 získal české občanství. U předávání tuzemského pasu ve Washingtonu nechyběl citovaný šéftrenér české baseballové reprezentace Pavel Chadim a Ericova maminka Anna Vodičková.

Ta se svého českého občanství po emigraci nikdy nevzdala, za národní tým tak mohl hrát nejen její mladší syn, nadhazovač Alex Sogard, který za tuzemsko nastoupil v roce 2016, ale nově právě i starší Eric. „Bylo to neuvěřitelné setkání,“ vzpomíná na udílení občanství Pavel Chadim, „zrovna začala ruská invaze na Ukrajinu, což pro celou rodinu, zejména Ericovu maminku, bylo jedno velké déjà vu. Ptali se mě, jestli se budu vůbec vracet domů,“ dodává.

Život není jen tenis a žlutý míček. Mateřství mě změnilo, říká dvojnásobná wimbledonská vítězka Barbora Strýcová

Česká stopa

Maminka obou baseballových hráčů Anna se narodila v Československu a do svých 12 let bydlela společně se sestrami a rodiči na několika místech nedaleko Prahy. Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 s rodinou emigrovala a usadila se poblíž Bostonu. „Pamatuji si, že prarodiče často vařili česká jídla a mluvili spolu česky,“ vzpomíná Eric Sogard.

„Máma nám také často vyprávěla historky, jak měli doma kuřata a králíky. A také že už jako desetiletá chodila rodičům se džbánem pro pivo,“ říká. „Je až neuvěřitelné, že moje nejstarší dcera je stejně stará jako maminka, když tu bydlela. Vyfotit ji před máminým rodným domem a mamince pak poslat fotku je pro mě něco opravdu velkého.“

V Česku je Eric Sogard vůbec poprvé. I když se sem podle svých slov chtěl podívat už delší dobu, baseballové povinnosti a sportovní angažmá v několika klubech mu to umožnily až teď. Do roku 2021, kdy ukončil kariéru v MLB, měl dost napilno. Během své baseballové dráhy, v níž vystřídal týmy Oakland Athletics, Milwaukee Brewers, Toronto Blue Jays, Tampa Bay Rays a Chicago Cubs, odehrál v nejvyšší americké lize více než 800 zápasů, na kontě má 551 odpalů, z toho 26 homerunů.

Eric a Kaycee Sogardovi mají dohromady pět dětí. Dvě jsou adoptované, tři vlastní. Dvě nejstarší už se věnují baseballu. Obzvlášť v případě svého syna má baseballista Eric Sogard velká očekávání, prý má pro sport přirozený talent. Rozhodně by chtěl své děti vidět v nejvyšší americké soutěži Major League Baseball, pokud se to ale nepovede, svět se podle něj nezboří.

Na cestování mimo USA tak nezbylo příliš času. Baseballu se věnoval jeho otec, své syny ke sportu přivedl a dlouhou dobu je i trénoval. Sledovali spolu zápasy, hrou, jak Eric Sogard vzpomíná, v rodině žili. Není proto překvapením, že oba bratři Sogardovi dostali vysokoškolské sportovní stipendium. Starší Eric kromě baseballového získalito akademické. „To jsem vlastně získal jako první. Nebýt toho, že jsem se dobře učil, bych dnes baseball asi nehrál,“ říká otevřeně ke studiu na střední škole a následně na Arizona State University.

Na univerzitě vystudoval kineziologii. Podle svých slov Eric nepatřil mezi nejtalentovanější hráče. Svou sílu naopak vždy vnímal v univerzálnosti a vytrvalosti. „Kolem mě byla spousta nadanějších hráčů, než jsem já. Mnozí se však přestali soustředit na to, aby byli nejlepší na hřišti i mimo něj, někteří se navíc nechali příliš rozptýlit večírky a pitím, a nebyli tak schopni pokračovat ve výkonu na nejvyšší úrovni. A nakonec se sportu vzdali,“ říká Eric Sogard. Sám už více než dvanáct let nepije. V zápřahu, kdy během sezony odehrajete klidně i přes 160 zápasů, není alkohol dobrým regeneračním pomocníkem.

Po univerzitě byl Eric Sogard ve druhém kole nadraftován do kalifornského klubu San Diego Padres. Tady strávil tři roky v Minor League Baseball. Ve 24 letech ho pak povolali do Major League Baseball pod křídla Oakland Athletics. Výkonnost kolísala, z nejvyšší ligy tak během následujících let několikrát sestoupil do ligy nižší.

Složitost minimalismu. Postavit lávku přes Štvanici je stejná výzva jako projektovat jaderku, říkají její autoři

„Bylo to jako na houpačce, první roky jsem popravdě hodně bojoval. Byl jsem poprvé daleko od domova, všechno pro mě bylo nové. Musel jsem hodně makat a přijít si na to, co musím dělat, abych se v MLB udržel. To se mi naštěstí od roku 2012 dařilo,“ rekapituluje. Baseball je tvrdý sport. Procento talentovaných atletů, kteří to dotáhnou do americké MLB, je opravdu malé: podle studie statistik, jež začíná rokem 1981, se do nejvyšší ligy dostane necelých 20 % draftovaných hráčů.

Když se jim to povede, nejsou čísla o nic přívětivější. Baseball, sport přezdívaný disciplína neúspěšných pokusů, je známý i tím, že sedm nepovedených pokusůzdeseti je vlastně výhra. Jestli je to frustrující? Rozhodně, přikyvuje Eric Sogard s tím, že jedinou cestou, jak uniknout strachu nebo chmurám z neúspěchu, je soustředit se na samotný proces tréninku a týmového ducha sportu.

„Baseball vás učí nebýt sobec. Když se vám povede třikrát skvěle odpálit, je to sice super, ale když váš tým prohraje, nemůžete se tvářit, že to byl dobrý den.“

Baseball vás učí nebýt sobec.

Baseballová rodina

To ale může být těžké. Obzvlášť když je baseball váš zdroj obživy a to, jak se vám finančně daří, závisí právě na sportovních výsledcích. „Mně v tomhle ohledu hodně pomáhalo soustředit se na přítomnost,“ vysvětluje Eric Sogard. „Když přemýšlím nad tím, co se mi zrovna nepovedlo nebo co by se nedejbože mohlo během zápasu ještě pokazit, nehraju dobře. Přiznávám ale, že soustředit se na jeden okamžik jsem neuměl vždycky, sám jsem si k tomu musel dojít.“

K soustředění mu prý pomohla nejrůznější dechová cvičení, ale i otužování, které je podle něj dobré nejen pro mysl, ale i pro samotnou potréninkovou regeneraci. Ta je během sezony více než nutná. Hráči mají zápasy téměř každý den, navíc často ve večerních hodinách. Na tomto místě nás Eric Sogard vrací zpátky k rodině, která během našeho rozhovoru zaplnila hřiště pod Karlovým mostem.

„S manželkou, se kterou jsme nedávno oslavili dvanácté výročí svatby, jsme se rozhodli, že chceme, aby děti byly součástí sportu.“ Na večerní zápasy tak své potomstvo pravidelně brali, zároveň dodržovali rodinné pravidlo, že bez sebe nebudou více než sedm dní v řadě. Jakmile tedy americko-český baseballista musel odcestovat na zápasy na více než týden, sedla jeho manželka se všemi dětmi do letadla a jela ho podpořit.

Rodina Sogardových zkusila během svého pobytu všechna povinná česká jídla. Svíčkovou, jak prozradila Kaycee, prý měli v průběhu měsíce, který tu při mistrovství Evropy v baseballu strávili, alespoň třikrát. U dětí pak zabodoval i ne tak docela český trdelník, ale hlavně muzeum Lega v Kutné Hoře.

„To ona je z nás dvou hrdina,“ říká Eric Sogard. Všech pět dětí manželů Sogardových je v kontaktu se sportem odmala. Nejstarší z nich už pravidelně trénují, dcera k tomu ještě tancuje, nejstarší syn má podle svého otce na baseball přirozený talent. Asi nepřehání. Když se ho totiž ptám, zda by si pro své potomky přál stejnou kariéru jako pro sebe, říká: „Rozhodně bych je chtěl v MLB vidět, ale podpořil bych je v čemkoliv, pro co by se rozhodly. Dětem navíc chceme také zařídit české občanství. Třeba jednou budou hrát za Česko.“

To je ostatně jeden z důvodů, proč chce Eric Sogard u baseballu vydržet co možná nejdéle. I když se jeho sport přirozeně nedá na vrcholové úrovni dělat donekonečna (baseballisté často trpí zraněními loktů, ramen nebo kolen), dalších deset let má ještě v plánu vydržet. Jeho cílem je, aby si jednou zahrál se svým nejstarším synem Knixem oficiální zápas. Kdo ví, jakou bude mít nejstarší syn z nastupující generace Sogardů baseballovou přezdívku.

Jeho otec Eric ji má originální: Nerd Power. To prý kvůli dioptrickým brýlím, s nimiž hrál jako jediný hráč v americké lize. Přezdívku dostal během angažmá v Oakland Athletics, kde fanoušci pravidelně vyráběli cedule na povzbuzení svých favoritů. „Nezvykl jsem si na ni hned, to nebudu lhát, ale pak jsem ji vzal za svou. Od té doby mě nepustila,“ říká baseballista. Ve hře má ještě jeden ne zcela netradiční zvyk: hraje zásadně s kalhotami pod kolena, které dají vyniknout ponožkám.

Tuhle charakteristickou praxi přenesl z amerických stadionů i do šaten české reprezentace. Během letošního WBC v Japonsku, kde Česko místním favoritům důstojně vzdorovalo, přivezl dlouhé pruhované ponožky všem členům týmu. Když se tak podíváte na fotky ze zápasů, někteří z hráčů je po vzoru Erica Sogarda opravdu vytáhli. Doslova.

Na titul mistra světa v lukostřelbě čekalo Česko 85 let. Letos ho vystřílela Marie Horáčková

Brzy na viděnou

I když Eric Sogard profesionální baseballovou ligu opustil, v kondici se bude držet ještě několik let. Kromě snu zahrát si na hřišti se synem ho v tmavě modrých dresech české reprezentace drží ještě několik akcí: mistrovství Evropy v roce 2025 a mistrovství světa v roce 2026. „Už se dalších zápasů české reprezentace nemůžu dočkat,“ hlásí nová americká posila.

Pražským centrem se sedmičlenná rodina Sogardů procházela poprvé. Přestože maminka baseballisty Erica vyrůstala jako malá za Prahou, americký sportovec se do hlavního města dostal až v 37 letech.

„Obě sportovní události už máme od Erica přislíbené a já budu dělat všechno pro to, aby se s jeho přítomností opravdu odehrály,“ kvituje reprezentační šéftrenér Pavel Chadim. V roce 2028 by se navíc měl baseball vrátit na letní olympijské hry (naposledy na nich byl v Tokiu v roce 2020). Je tedy dost možné – pokud si česká reprezentace vyhraje na baseballových hřištích kvalifikaci –, že si Eric Sogard pod českou vlajkou zahrajeina olympiádě v Los Angeles.

V soupisce by byl nejstarší a nejzkušenější a střetnout by se tam mohl se svými bývalými spoluhráči z klubů nejvyšší americké ligy. „Nebojím se, že bych vypadl z formy. Mám doma přece jen pět dětí – a ty mě neustále udržují v pohybu. Když jsem se po pauze vracel na reprezentační zápas do Japonska, kondice se dostavila rychle. Došlo mi, že tenhle skvělý sport už nikdy nezapomenu,“ říká Eric Sogard.