Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Forman, jak ho neznáte: Zamilovanej byl divnej, vzpomínala Věra Křesadlová

Lidé

  6:00
PRAHA - Na legendárního režiséra Miloše Formana vzpomínal celý týden od jeho úmrtí filmový svět od Hollywoodu po Barrandov, od herce Dannyho DeVita a jeho částečně česky psaného tweetu po principála Jiřího Suchého. Magazín Pátek LN sáhl do archivu a jako připomínku slavného tvůrce přináší rozhovory s jeho nejbližšími včetně herečky a výtvarnice Věry Křesadlové z 21. října 2005.

Věra Křesadlová a Miloš Forman. foto: ČTK

Tlustý starý labrador Hardy, povalující se jak široký tak dlouhý na koberci, zamručel a sexsymbol 60. let, herečka a zpěvačka Věra Křesadlová vstala a zručně ho postavila na nohy. Sám už to nezvládne. Všude kolem nás svítily Tiffaniho lampy z barevného opálového skla, které paní Křesadlová vyrábí, i když si tím ničí ruce a propaluje stehna, jež kdysi, jako slavná semaforská girl, svůdně odhalovala v křížových punčochách („Vypadám teď na plovárně jak hyena skvrnitá“).

K úmrtí Miloše Formana jsme vydali:

Zemřel oscarový režisér Miloš Forman. Odešel klidně v rodinném kruhu

Rozhovor s Milošem Formamen z roku 2002:
Dostal jsem lekci, říkal Miloš Forman ve svém velkém rozhovoru pro LN v roce 2002

Vzpomínky Theodora Pištěka:
Forman filmové hvězdy nepoužíval, ale dělal je, říká výtvarník Theodor Pištěk

Svět reaguje na Formanovo úmrtí
Podvratný smysl pro humor a citlivost k outsiderům. Svět vzpomíná na Formana

Vzpomínka Marty Švagrové:
Obyčejný chlap Miloš Forman. Uplatňoval selský rozum a mluvil raději o druhých

Přehled filmů, které Forman za více než 40 let natočil:
Od Konkursu po Goyovy přízraky. Velký průvodce filmy oscarového režiséra Miloše Formana

Osobní vzpomínka kamaráda Jiřího Suchého:
Vzpomínka Jiřího Suchého na velkého kamaráda Formana. Nechtějte tryznu, pro mě stále žije, píše

Pětatřicet let byla manželkou Miloše Formana, porodila mu syny Petra a Matěje, svého času nejtěžší dvojčata narozená v Československu. O životě se slavným mužem mluví otevřeně a tvrdě. Se stejnou razancí, s jakou štípe dříví ve Vachlerově prvotině Doblba, v níž se po letech vrátila před kameru.

V osmnácti jste prý byla tak nafoukaná, že jste se s nějakým Formanem vůbec nechtěla bavit. Když vás pozval na oběd, odmítla jste. To později asi už nikdy nezažil, aby mu nějaká slečna dala košem...
To určitě ne. Ale já jsem se ho tehdy spíš bála. Chodila jsem do výtvarné školy a tam jsme byly samé docela hezké holky, filmaři si k nám často chodili vybírat statistky do filmu. První film, v kterém jsem se objevila, byl science fiction Ikarie XB1, hrál v tom výkvět českého herectva - Smolík, Štěpánek, Medřická, pro mě byl zážitek octnout se v takové společnosti. A když mě někteří, protože jsem byla ta docela hezká holka, zkoušeli zvát na různé večírky, máma hrozila: „Opovaž se někam jít, to ani omylem!“ Takže jak mě na Barrandově někdo lákal třeba i na oběd, hned jsem hodila zpátečku. Forman mě viděl poprvé v Lucerně na bigbeatovém koncertu, kam přišel kvůli filmu Konkurs. Pozval mě na oběd, ale já mu řekla, že nikam nejdu, protože máme doma husu. A on, když teda nemůžu jít na oběd, ať přijdu k němu domů. Na to už jsem neměla výmluvu připravenou. Ale pamatuju se, jak jsem si v duchu říkala: „Ježišmarjá, co když mě znásilní? Cizí chlap!“ Bydlel v kanceláři, kterou jim kdysi, ještě když byl ženatý s Janou Brejchovou, ze známosti pronajali, a když se rozvedli, on tam zůstal. Byla to jedna místnost, vprostřed stála postel, což mi hned přišlo podezřelý. A děsný nepořádek, vařič na zemi, všude knihy. On mě tak různě testoval, povídal si se mnou. Pak mě začal brát do Semaforu, točil se Konkurs, a když byly první projekce, už jsme spolu chodili.

Čím si vás Forman nakonec získal?
Určitě mi imponovalo prostředí Semaforu a to, že měl plno slavných známých. My jsme naopak byli taková obyčejná rodina, rodiče nikam dohromady nechodili, nepamatuju se, že bychom třeba někdy šli do restaurace na oběd. Já jsem z toho měla mindrák, když jsem někdy v šestnácti šla s takovou staroměstskou partou poprvé do restaurace, nevěděla jsem, jak se chovat. My nikdy neměli ani auto, do Manětína na prázdniny jsme jezdili tak, že nás otec posadil v Praze na vlak, sám jel na motorce a v Rakovníku, protože máma se bála, že přejedem, na nás čekal, aby nás naložil do lokálky.

Věra Křesadlová se syny Petrem a Matějem Formanovými.
Miloš Forman.

Jaký byl zamilovaný Miloš Forman?
Divnej. (směje se) Já jsem pak zažila ještě několik zamilovaných chlapů, ale tohle bylo opravdu zvláštní. Například projev jeho něžnosti bylo takové studené žmoulání ruky. Miloš city moc neprojevuje, nedokáže to, aspoň v mém případě to tak nebylo. On si od lidí spíš nechává odstup. Necitlivý není, dalo by se dokonce říct, že pro některé věci má citu hodně, ale jeho problém asi je, že přišel hrozně brzy o rodiče, oba zahynuli v koncentráku. Já si třeba pamatuju, že když jsme si řekli, že se vezmeme, to už jsem byla v jiném stavu, máma považovala za slušnost pozvat ho k nám na oběd. Sice přišel, ale celou dobu byl jak na trní. A taky nechtěl, aby nám moji rodiče šli na svatbu. Takže na naší svatbě byla Věra Chytilová se svým televizním štábem, vyčmuchala nás, a moje kamarádka Vlasta Kahovcová se svou rodinou. Jarda Papoušek a Ivan Passer nám šli za svědky.

Forman vás obsadil do jediného filmu – Konkursu. Později si na vás jako na herečku už nevzpomněl?
Už nikdy. Já jsem se ho i ptala, proč nemůžu v jeho filmu hrát, třeba když točil Hoří, má panenko. Ale on říkal, že manželky do filmu nebere. Tím to pro něj bylo vyřešené.

Když Miloš Forman dostal Oscara za Přelet nad kukaččím hnízdem, vaši synové jeli do Hollywoodu, ale vy ne. Nemrzelo vás to?
Nemrzelo, jel s nimi můj táta, který nikdy předtím nebyl v cizině. Když přiletěli do Los Angeles, hned jak vylezli z letadla, je fotili a filmovali, v půjčovně je oblíkli do smokingů, kluci měli fiží. A hned ten večer byl slavnostní ceremoniál. Takže kluci byli tak zpitomělí a utahaní, že když Miloš dostával Oscara, v lóži usnuli, existuje i fotka, jak tam chudáci spěj. Pro mého tátu to byl zážitek, ze kterého žil až do smrti. Bydlel v Manětíně, a když ho třeba v obchodním domě naštvali, že neměli baterky, vykřikoval: „To byste měli vidět v Americe, tam má každej kopáč dvanáct dolarů na hodinu.“ Báli jsme se, že ho ještě zavřou.

Rozhovory s Martinou Formanovou a syny Matějem a Petrem si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 20. dubna.

V magazínu dále najdete:

  • Expo 58 – šedesát let od doby, kdy Československo zažívalo světovou slávu na sledované výstavě v Bruselu.
  • Rozhovor s Alešem Palánem, autorem knihy o samotářích a poustevnících, kteří se rozhodli pro radikálně jiný život.