„Případný vznik takového orgánu bych vnímal jako závažný projev stigmatizace oboru psychiatrie,“ zkritizoval návrh Ligy lidských práv ředitel psychiatrické nemocnice v Kroměříži Petr Možný. „Mám i obavy o zhoršení vztahu mezi zdravotníky a jejich pacienty, který je zvláště v oblasti psychických poruch zcela zásadní, pokud do tohoto vztahu bude zasahovat právník,“ rozvedl dále své obavy.
Pokud podle něj někdo chce chránit práva pacientů, mělo by se to týkat všech medicínských oborů a všech zařízení. Zaměřit se výhradně na psychiatrii mu přijde jako zcestný nápad.
Jak ‚sprostý podezřelý‘
„Nevidím důvod, proč by měli být psychiatričtí pacienti a zdravotničtí pracovníci, kteří pracují v oboru poskytování péče duševně nemocným, podrobeni speciálnímu dohledu nově zřízeného orgánu. Připadám si pak, abych citoval klasika Járu Cimrmana, jako ‚sprostý podezřelý‘,” komentoval dále návrh Možný.
V takovém názoru jej navíc podpořili členové výboru Psychiatrické společnosti, která si klade za cíl zvyšovat kvalitu české psychiatrie. Liga lidských práv ale tvrdí, že se ni pacienti nejčastěji obracejí s tím, že personál nad míru používal omezovací prostředky a využíval jich k trestání pacientů.
Lidé s duševní poruchou si prý dále stěžují i na špatnou hygienu, nedostatek soukromí či násilí ze strany zaměstnanců. Zmiňují rovněž sexuální obtěžování. Vadí jim i to, že nemohou rozhodovat o své léčbě či že jsou nuceni fungovat pod silnými léky.
„Monitorovací mechanismus by měl poskytovat ochranu práv lidí, kteří jsou de iure (právně - pozn. red.) nebo de facto (ve skutečnosti - pozn. red.) zbaveni osobní svobody v psychiatrických zařízeních,“ stojí v materiálu k navrhovanému kontrolnímu orgánu. Desetistránkový dokument by měl společně s ostatními nasbíranými případy už v červenci dorazit ministerstvu zdravotnictví k posouzení.
Němečkův resort ovšem považuje současný systém za dostatečný. „Odborné diskuzi se ale v žádném případě nebráníme,“ uvedla pro server Lidovky.cz mluvčí ministerstva Dana Šalamunová s tím, že detaily návrhu úřad zatím nezná.
V návrhu tým právníků mimo jiné uvádí vlastní požadavky sladěné s těmi, které dlouhodobě razí WHO (Mezinárodní zdravotnická organizace World Health Organization – pozn.red.). Jde o pravidelné kontroly v léčebnách, nahlížení do zdravotnické dokumentace, možnost mluvit s pacienty o samotě či příjímání stížností.
I kvůli tomu zaznívá kritika. Přesně takové úkoly totiž plní úřad veřejného ochránce práv. To sama autorka konceptu Zuzana Durajová přiznává, podle ní ale nemá tým ombudsmanky Anny Šabatové potřebnou kapacitu.
„Oprávnění veřejného ochránce práv se nám jeví dostačující, s jeho šetřením jsme se setkali a myslíme si, že není důvod ke zřizování dalšího kontrolního orgánu. V případě, že se jeho kapacita jeví nedostatečná, je možné ho posílit,“kontruje Marie Veselá z Psychiatrické nemocnice v Jihlavě s tím, že dohled vykonávají i další instituce včetně ministerstva zdravotnictví.
Oslovení ředitelé psychiatrických nemocnic se shodují, že každý rok stížnosti jejich zařízení dostávají. Častěji od příbuzných než samotných pacientů. Například na více než pět tisíc přijatých pacientů obdrželo vedení nemocnice v Kroměříži celkem tři stížnosti. „Nepovažuji to za nijak alarmující počet, žádná ze stížností neputovala následně dále a nebyla uznána jako oprávněná nezávislým vyšetřovacím orgánem,“ vysvětlil ředitel zařízení Možný.
Stížnosti chodí policii, ombudsmance i ministerstvu
Policejní statistiky ale jen loni evidovaly čtyři případy šetření úmyslného ublížení na zdraví, dvaatřicetkrát potom vyšetřovali ublížení z nedbalosti. „Je třeba upozornit, že ze statistik nelze rozpoznat, zda se jednalo o trestnou činnost mezi pacienty nebo pacientem a zaměstnancem zařízení. Obětí byl každopádně vždy pacient,“ uvedla pro server Lidovky.cz mluvčí policejního prezidia Ivana Nguyenová. V roce 2014 byla čísla vyšší. Prezidium za dvanáct měsíců šetřilo celkem 53 případů.
Také ombudsmanka dostává každý rok stížnosti týkající se psychiatrických léčeben. Jejich počet se drží průměrně na deseti. Stejnou měrou se týkají tří témat - nesouhlasu s umístěním do zařízení, případně s přemístěním a výběrem zařízení, dále podmínek pobytu v zařízení a nesouhlasu s léčbou.
Zřídkakdy se pacienti obracejí i na ministerstvo zdravotnictví. Počty stížnosti však kolísají. V loňském roce se resort zabýval dvěma případy, v roce 2015 šesti a 2014 jednou stížností.
