„Nabarvené ptáče je sice zasazené do válečné Evropy, ale mohlo by se odehrávat kdykoliv – ve středověku, nebo i v budoucnosti, jako například Cesta Cormaca McCarthyho,“ říká britský herec Julian Sands, který si ve filmu zahrál nejtemnější postavu, sadistického pedofila Garbose. „Je to zásadní, aktuální dílo, které vypovídá o tom, jak hluboce je dnes celý svět zasažen nacionalismem, strachem a xenofobií, které jsou podporovány mnoha vůdci a politiky,“ prohlásil.
  |
Jedenašedesátiletý herec, který má na kontě desítky filmových rolí, se díky Nabarvenému ptáčeti vrátil do Benátek po třiatřiceti letech. „Tehdy jsem tu byl také s filmovou adaptací knihy – Pokoj s vyhlídkou,“ vzpomínal a dodal, že to není jen síla knihy, která z filmu udělá dobrou adaptaci. „Mnoho skvělých knih je adaptováno způsobem, na který zapomenete. Všichni je známe, ale tohle není ten případ.“
„Garbos, kterého hraju, je velmi temná figura,“ říká ke své postavě Sands. „Ale je to jeho volba být sadista. Snažil jsem se ho prezentovat bez jakékoliv sentimentality, autenticky a přesně.“ Pro roli se musel naučit několik vět ve fiktivním jazyce, neměl s tím ale problém. „Není to úplně fiktivní jazyk, je to řeč stvořená s ideou, že se všechny slovanské národy spolu mohou domluvit. Není to, jako kdybyste mluvili elfsky nebo tak něco. Je tam čeština, slovenština, moldavština... Naučil jsem se svůj text, takže ve filmu slyšíte můj hlas. Původně se mělo dabovat, ale byl jsem šťastný, že jsem byl schopen se to naučit,“ dodává Sands.
„Já jsem se nemusel učit skoro nic, měl jsem jen malou roli,“ říká Stellan Skarsgard, patrně neslavnější švédský herec současnosti, jehož slávu odstartovalo drama Larse von Triera Prolomit vlny. V posledních letech se objevil například v sérii Avengers, ve filmech Boj sněžného pluhu s mafií nebo Mamma Mia. Ve filmu Nabarvené ptáče si zahrál pozitivní postavu Hanse, který chlapci v hlavní roli zachrání život. „Moje postava udělá ve filmu dobrou věc, ale mohla by klidně udělat i něco jiného. Nikdy nevíme. My všichni jsme schopni konat dobro i zlo, a toho bychom si měli být vědomi,“ říká o své postavě Skarsgard, který byl do projektu zapojen jako první ze zahraničních herců. „Ano, před nějakými deseti lety mě Václav kontaktoval, když začal psát scénář, a zeptal se mě, zda by mě to zajímalo. A já jsem řekl, že samozřejmě ano. Zdálo se mi to jako totálně nefinancovatelný projekt a chtěl jsem být i toho. A dopadlo to skvěle,“ dodává Skarsgard.
Nabarvené ptáče připomíná neorealimus
„Je to velmi kinematografický film, není založen na dialozích, které by neustále něco vysvětlovaly, jako je to dnes časté. Tenhle film mi připomíná díla z dob neorealismu a nové vlny, kdy se kinematografie vyjadřovala více obrazy než slovy. Dnes jsme zkaženi televizí, která je spíš jako rádio, mluví se a mluví a je jedno, kdo co hraje, což je opak filmu,“ míní Skarsgard.
„Ano, navíc je to dnes skoro exotika, natáčet na 35mm materiál a v černobílé,“ doplňuje Julian Sands. „Působí to trochu jako anachronismus, přitom pravda je, že Stellan i já jsme vyrostli na skvělých evropských filmech ze 70. a 80. let, kde tohle bylo úplně normální. Bylo to něco jiného, než co zažívá současná generace, která vyrostla na rychlých videích z YouTube… Tohle je meditace. Je to velký, epický vizuální zážitek,“ říká Sands.
„A není to dnes výjimka,“ dodává Skarsgard. „Když se podíváte na filmy Pawlikowského, ty také odkazují k 60. letům a přinášejí zpátky jejich filmový jazyk. Proč to natočil v černobílé, to byste se samozřejmě museli zeptat přímo Václava, ale myslím, že odpovědí je ta ostrost obrazů, jejich brutalita. Protože právě v černobílé můžete natočit něco, co je zároveň strašné i krásné. Barva někdy krásu rozmělňuje.“
Odcházeli, protože cítili něco, co bylo jen naznačené
Ohledně násilí zobrazovaného ve filmu Skarsgard míní, že „žijeme v násilném světě a všichni v něm zemřeme. A není nic špatného na tom, když se zobrazuje. Problém je, když násilí vulgarizujete, a to se v tomhle filmu neděje.“
„Vím, že lidé z projekce odcházeli, ale nemyslím si, že to bylo proto, že by viděli něco příliš popisného a znepokojujícího,“ dodává Sands, „ale spíš proto, že cítili něco, co bylo jen naznačeno.“ Oba herci se shodují v tom, že Nabarvené ptáče je silné aktuální dílo, které má co říci dnešním divákům. „Podle mě v něm jde především o víru v lidského ducha, o víru v to, že člověk dokáže všechno překonat. Zní to možná trochu nadneseně, ale je to o schopnosti najít naději uprostřed toho všeho, čím si ten chlapec prochází,“ říká Julian Sands.
„Je to také o tom, abychom si dávali pozor a neopakovali chyby, které se staly v minulosti,“ dodává Stellan Skarsgard. „Nenechat se ovládnout strachem a zlostí, jak se to často děje v současné politice, ať už tady v Itálii, nebo v Polsku, anebo u nás ve Švédsku. Všude jsou populisti. Nemyslím si, že jakékoliv jednotlivé umělecké dílo může změnit svět, to vůbec ne. Co ale může kniha nebo film1 udělat, je dát člověku jiný úhel pohledu. Jinou perspektivu, která aspoň trochu pohne naším přesvědčením, které máme o světě. A toto malé cvičení je jako mentální gymnastika. To je jediné, v co můžeme doufat, že by umění mohlo změnit.“
