10. února 2019 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Pytel na odpadky, ten černý pytel na odpadky. Některé věci jsou lepší obrazem

Druhá kapitola. Milostné hrátky v podání „švagra“ Matěje Nechvátala. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Druhá kapitola. Milostné hrátky v podání „švagra“ Matěje Nechvátala. | foto:  FOTO CHEMICKÉ DIVADLO – MICHAELA ŠKVRŇÁKOVÁ

PRAHA Chemické divadlo, rezidenční soubor divadelního prostoru Venuše ve Švehlovce, připravilo na konci minulého roku premiéru inscenace Pytel na odpadky, (v šoku) ten černý pytel na odpadky, která je adaptací románu jihokorejské spisovatelky Han Kangové Vegetariánka.

Divadlo vedené autorem, dramaturgem a režisérem Vojtěchem Bártou patří ke svébytným a tak trochu výlučným souborům pražské nezávislé scény. Svůj autorský činoherně-výtvarný rukopis nejčastěji uplatňuje v uvádění nedivadelních prozaických látek. V převodu Vegetariánky Bárta spojil síly s tvůrci podobně naladěného HaDivadla, s nimiž před časem připravil inscenaci K antropocénu, jež má k „Pytli na odpadky“ tematicky blízko.

Vegetariánka vypráví příběh mladé vdané ženy, která jednoho dne přestane jíst maso a začne se jaksi „stahovat do sebe“. Její vegetariánství má ovšem fundamentálnější ráz – je vzpourou proti rigidně patriarchálním normám jihokorejské společnosti, proti tomu, jak se v této společnosti zachází se ženou.

Inscenátoři hrdinčinu vzpouru rozšiřují na protest proti celkovému civilizačnímu pohybu liberálnědemokratického světa, proti jeho konzumní nestřídmosti a nešetrnosti vůči přírodě. Předloha slouží jejich společensky angažované inscenaci jako základní dějová kostra.

Hvězdné války na jevišti

V úvodu, ve kterém se po několik minut pouze promítají titulky na stěny sálu, tvůrci jednak stručně postihují stav současného světa a sdělují, že „takhle už to dál nejde“, a jednak stručně vylíčí děj předlohy a její (prostřednictvím citací z doslovu k českému vydání) charakter. S titulky se pracuje vynalézavě: na stěnách se za doprovodu temně hučivého zvuku vytvářejí nejrůznější obrazce, které asociují přicházející katastrofu. Mají podobný charakter jako titulky z Hvězdných válek. Ságy, jíž se tvůrci přidržují i v další části, kdy se na scéně po příchodu hlavní hrdinky, „zabalené“ v igelitovém pytli, objeví její manžel, kostýmem i projevem připomínající proslulého droida C-3PO. Manžel popisuje chování manželky, své peripetie s ní – a vystupuje přitom opravdu tak trochu jako stroj, jako jedna ze „součástek“ vadně fungující společnosti.

Manželův monolog zároveň prozrazuje, v čem tkví přednosti av čem nedostatky Bártova režírování. Scéna – tak jak jsou v ní postavy kostýmově pojaty, tak jak se v ní používají světla, zvuky i scénické objekty – je vizuálně zajímavá a znepokojivá, „nese informaci“. Současně si ale Bárta neví rady s tím, jak naložit s činoherním hraním protagonisty. Jiří Kniha v roli manžela buduje postavu nahodile, jak ho co, zdá se, napadlo. Výstup nemá řád, postavě schází čitelnější charakter.

Působivý pařez

Podobný výsledek přináší i prostřední část inscenace, inspirovaná druhou kapitolou románu (Mongolská skvrna), ve které je hlavní figurou švagr hrdinky – výtvarník, který, jsa hrdinkou sexuálně přitahován, ji v rámci „realizace“ svého uměleckého díla svede. Scénický obraz je opět sugestivní: Matěj Nechvátal ve žlutých montérkách stojí nad jakýmsi dýmajícím objektem a hovoří, načež hrdinku „zneuctí“ tím, že ji – svíjející se na podlaze – posprejuje. Monolog však herec odříkává nevzrušivě, bez výrazu, vlastně ochotnicky.

Konečně třetí, závěrečnou část, ve které se všechny postavy svlékají z „dosavadní kůže“ a nasedají na podivný pohybující se agregát s pařezem stromu, je – také za nemalého přispění řezavé hudby a promítaných filmových záběrů – vizuálně (výtvarně) působivá. Jenže v závěru se inscenace „konceptuálně“ rozplyne, aniž by bylo jasné, zdali to bylo myšleno záměrně, či nešlo-li jen náhodou  onějaký technický problém...

Bárta lépe hovoří obrazy než slovy. V Pytli na odpadky díky spoluúčasti tvůrců z HaDivadla obrazovou složku ku prospěchu věci posílil. Některé opakující se režijní problémy se mu však nepodařilo eliminovat.

Vojtěch Bárta – Matěj Nytra: Pytel na odpadky, (v šoku) ten černý pytel na odpadky

Režie: Vojtěch Bárta a kol.

Scéna: Matěj Sýkora

Kostýmy: Jan Matýsek

Sound design: Ladislav Mirvald

Projekce: Martin Bitala

Dramaturgie: Matěj Nytra

Chemické divadlo, Praha, premiéra 22. 12. 2018 ve Venuši ve Švehlovce

Martin J. Švejda, divadelní kritik