4. září 2018 6:30 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

BRETT: Tour de Vysočina aneb Kdy už tam budeme?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Ondřej Brett | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ondřej Brett | foto: Archiv Ondřeje Bretta

Nevím, kolik let se musí jistý druh akce opakovat, aby se dalo hovořit o tradici, ale pokud jsme za pět let byli s partou čtyřikrát na kolech, myslím si, že máme pěkně zaděláno. Zaděláno jsme měli i od chvíle, kdy nás Duški pozval na svoji novou chatu na Vysočině, jen jsme to sladce netušili. Ale nepředbíhejme.

„Máte kolo?“

„Nemáme.“

„Tak to si dám fanto.“

Před odjezdem jsme museli vyřešit Nerudovskou otázku „Kam s ním?“, ale nepotřebovali jsme se zbavit kanape, ale pohlídat Edu. Náš plán, že za chlupatým vnukem přijede babička s dědou až z Jablonného v Podještědí ztroskotal. Bratrův syn slavil šesté narozeniny a před rodiči tak vyvstala Sofiina volba. Nakonec to vyhrály České Budějovice, protože šest let je jen jednou v životě. Naštěstí vyšel záložní plán B a na víkend přijela hlídat teta Renátka. O Edu bylo postaráno (postaráno bylo i o babysiter Renču) a my mohli v klidu odjet vstříc pár kopečkům kamsi za Tišnov.

Mladí a neklidní

Jsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Ondřeje Brett a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Petru Nevačilovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci?

Co by to bylo za výlet, kdyby šlo všechno od začátku jak na drátkách. V 7:50 jsme s Peterkem stáli nabalení s koly na místě srazu, když nám Majda hystericky psala (znám ji tolik let, že vím, že onu zprávu opravdu nepsala klidnou rukou), ať jedeme napřed na nádraží, že Radim ordinuje v koupelně a pak ještě musí nachystat a zkontrolovat (u tohoto slova jsem lehce povytáhl obočí, jelikož jsem nějak nemohl přijít na kloub tomu, proč kola nezkontroloval minimálně den předem, ale kdo mě zná, ví, že jsem kliďas) kola. Jako správní členové správné party jsme se rozhodli stůj, co stůj počkat. V 8:20 byla kola „zkontrolována“ a nás čekala první zatěžkávací zkouška – sprint na vlak, který vyjížděl v 8:39. Stihli jsme. Nasedli jsme. Vyjeli jsme.

Ondřej Brett
Ondřej Brett

Po asi třiceti osmi přestupech a pěti hodinách cesty ve čtyřiceti stupňových vedrech (kdo mě zná, ví, že jsem kliďas) jsme vypadli z vlaku v jakési ďouře uprostřed lesů, kde na nás vítal zbytek naší početné šestnáctihlavé skupiny. Bez Martina. Ten kdesi za Ořechovem píchnul a dojede až dalším vlakem. Jako správní členové správné party jsme se rozhodli stůj, co stůj počkat. Naštěstí se v oněch lesích zjevila hospůdka „Peklo“ (jak příznačný název) a my jsme pod naše kotle poslali dvě zrzavé.

Zážitků bylo kvanta, proto musím vyzobat jen skutečné perly.

Výlet do pivovárku Radešín – přeskočit

Cestu kolem hradu Pernštejn – přeskočit

Kolem osmé večer a čtyřiceti kilometrech v nohách jsme se vraceli na chalupu do Dolního Čepí. Když jsem zastavil pod kopcem a nedohlédl na konec, vyletěl ze mě název Čepí v lehké slovní přesmyčce (kdo mě zná, ví, že jsem kliďas). Po hodině tlačení jsem se svalil na terasu oné chaty. Duški mi hned do ruky vrazil jedno zrzavé (zařídil sudy i s chlazením – láska) a po sprše jsem byl nachystán na společenskou konverzaci. Leč se zjevila slivovice s podmáslím a společenská konverzace se zvrhla v party gigantických rozměrů. Když jsem v pět ráno ukončovali asi padesátou hru Městečka Palerma (kdo byl vrah a katány nějak nebylo podstatné), byl čas na spacák.

Ondřej Brett

Narodil se v roce 1987 v České Lípě, v takové malé vesničce u Jablonného v Podještědí. V roce 2006 nastoupil na JAMU, obor činoherní herectví (z dob studií si odnáší největší životní přátelství). Po ukončení studia a roce v šumperském divadle zakotvil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde zatím ztvárnil okolo 30 rolí. Hostuje na dalších ostravských scénách a spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem.

Ráno. Kopce. Kopce. Kopce. Kopce jako kráva. Kopce. Kopce jako dvě krávy. Kocovina. Kopce jako dvě krávy.

Výlet kamsi do soukromého pivovaru – přeskočit

Kopce. Kopce. Tlačení. Tlačení. Název obce Čepí v lehké slovní přesmyčce (kdo mě zná, ví, že jsem kliďas). Kopce jak dvě krávy. Nekonečné tlačení. Kocovina.

Druhá noc a šedesát devět her Městečka Palermo – přeskočit

Nedělní cesta domů – přeskočit.

Během Tour de Vysočina jsem zjistil, že může být cesta tam do kopce a cesta zpátky do dvou kopců, že se dá kolo v podstatě celý den tlačit a i tak se stíhá denní harmonogram, že se dá za tři dny natrénovat na Himaláje (Harrera bychom strčili do kapsy), že se dá vypít litr slivovice a osm litrů podmáslí za večer a že je pár dní s přáteli k nezaplacení.

Ondřej Brett
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz