20. listopadu 2018 5:49 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

BRETT: V podstatě rodinný sraz po 10 ti (minus 2) letech

Ondřej Brett | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ondřej Brett | foto: Archiv Ondřeje Bretta

Vyprávět o JAMU a ročníku (ano, pochopili jste správně, to je ona rodina z nadpisu) nejde. Nebo takhle, čtyři společné roky s Krausem, Majdou, Ivetkou, Aničkou, Týnou, Kocmankou, Ivem, Romanem a Márou nepřevyprávíte ve zkratce. Ovšem ve zkratce, za to až s pedantskou přesností, popíšu náš první sraz. Po osmi letech.

Vyštrachal jsem doma (12. dubna 2018) DVD se záznamem našich „Klíčů“. Pokud by se našel někdo, kdo neví, co tento velevýznamný název znamená, ve zkratce popíšu: Předání pomyslných klíčů od Marty nižšímu ročníku a faktické rozloučení s JAMU. Pokud by se našel někdo, kdo neví, co tento velevýznamný název (Marta) znamená, ve zkratce popíšu: Divadelní scéna JAMU, kde čtvrtý ročník hraje celý rok (když přesnost, tak přesnost: http://www.studiomarta.cz/ - pro pražskou menšinu čtenářů – ano, něco jako Disk). Jelikož jsem kluk sentimentální, přes slzy jsem okamžitě založil skupinový chat. Slovo dalo slovo (spíš osm slov osmi zúčastněných ve skupině dalo slovo – dva spolužáci nebyli outsideři, leč nevlastní chytré telefony) a ukázala se silná potřeba se sejít. Po osmi letech.

Místo srazu: Ostrava (nebylo to kvůli mé lenosti, ale třetina ročníku v ní žije)

Datum srazu: 20.10.2018

Po osmi letech. Účast potvrdilo měsíc předem osm z nás. Jak symbolické v „osmičkovém roce“. Kraus nemohl, hrál v Králíkách (doteď si myslím, že si z nás utahoval, pač v Králíkách se snad ani hrát nedá – omlouvám se všem bývalým, současným a budoucím přátelům z Králík) a Roman (ten se nějak zapomněl ozvat). Kraus si nahnal plusové body tím, že jsme se potkali v Ostravě pět dní před srazem (hrál tu v Divadle Mír a z vlastní zkušenosti vím, že tam se hrát dá). Dali jsme si pár piv (když přesnost, tak přesnost: pět) a natočili jsme pár vzkazů pro zbytek ročníku.

Ondřej Brett
Ondřej Brett

V týdnu před onou sobotou začali taktické manévry. S Majdou jsme řešili, kdo bude u koho spát (po několika denním vyjednávání jsme došli k závěru, že holky složí hlavu u Majdy, kluci u nás). Navařili jsme kotle česneček (kotle píšu proto, že byly dva – jeden u Majdy, druhý u nás, ať můžou spolužáci porovnat kvalitu), povlíkli jsme spoustu postelí, zamluvili stůl v novém krásném baru (název „12“ v Divadle Jiřího Myrona – dal bych sem webovky pro přesnost, leč nejsou) a čekali. Čekali jsme na Iva, Ivetku, Aničku, Týnu a Máru.

Ondřej Brett

Narodil se v roce 1987 v České Lípě, v takové malé vesničce u Jablonného v Podještědí. V roce 2006 nastoupil na JAMU, obor činoherní herectví (z dob studií si odnáší největší životní přátelství). Po ukončení studia a roce v šumperském divadle zakotvil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde zatím ztvárnil okolo 30 rolí. Hostuje na dalších ostravských scénách a spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem.

V sobotu začala smršť. Ne nájezdníků, ale omluv. Ivo nestíhá, chystá výstavu. Anička nestíhá vlak. Týna prostě nestíhá. Kraus hraje v Králíkách (ale to jsme věděli). Roman se zapomněl ozvat (ale to jsme věděli). Nevadí. Operativně zařazujeme plán B ve stylu „Bylo nás pět“. Svlečeme pár postelí, Majda nafasuje pouze Ivetku a my Máru.

Od 19:00 jsem měl „Boha Masakru“ v Divadle Mír (http://divadlomir.cz/buhmasakru/ - já vám říkal, že se tam hrát dá), spolužáci zafandili a ve 20:15 jsme jeli do klubu. Vložená reklama: Čtenáři z Ostravska, přijďte na „Boha masakru“, je to dobré, vtipné a krátké! Party začala. Po osmi letech. Osm let se změnilo na týden. Podle mě jsme se neviděli maximálně týden a navázali jsme tam, kde jsme „před pár dny“ v Modráči v Brně přestali. Historky ze školy, historky o dětech, historky o divadle, historky o rodinách, historky ze školy, historky ze školy, historky ze školy. Smích, pivo, smích, pivo, zelená, pivo, zelená, smích. Po pár hodinách jsem slavnostně pustil Krausovy nahrávky, všem ukápla slza a pivní pěna na stůl a já v tu chvíli věděl, že o našem srazu musím napsat. Nabídl jsem svým přátelům, že se i oni mohou autenticky vyjádřit a sdělit vám krátký vzkaz, proto přikládám přesný přepis z nahrávky:

„Hovno patří do hajzlu.“

„Nevím, piju becherovku. Počkej. Co je moje věta? Co jsem vždycky na JAMU říkala?“

„Hlavně dobře dojeď.“

„To je pravda.“

„Dva litry absintu.“

Pravda, při přepisu mi došlo, že už to asi bylo v pokročilejší hodinu a vzhledem k GDPR a hlavně absurditě rozhovoru všech zúčastněných bych nechal na čtenářích, kdo jakou větu vyplodil (výsledky kvízu třeba příště).

Z Dvanáctky jsme táhli do Ikara. Z Ikara jsme táhli domů. Doma jsme táhli slivovici ze špajzu. Nad ránem jsme táhli do pelechů (opravdu každý do toho, který mu byl přidělen, tak to byla prd party). Ráno z nás táhlo jak ze sudu.

V rychlosti proběhla soutěž česneček (kocovině neutečeš), Mára, který celou noc tvrdil, že bez fotky se Špinarkou neodjede, se vyfotil s novou sochou naší Bohyně (podobnost s Milanem Šteindlerem je čistě náhodná) a odjel, Ivetka nám dala lekci pilates (ano, dělá si kurz) a odjela a my tři Ostravaci zase osiřeli.

Doufám, že další sraz bude minimálně v počtu devět, po devíti letech, v „devítkovém“ roce, abychom v symbolice pokračovali.

Těším se na vás, rodino!!!

Ondřej Brett

Najdete na Lidovky.cz