Josef Topol zemřel po dlouhé nemoci 15. června ve věku 80 let. „Modlitbou mu (Topolovi) poděkujeme za všechno, co vykonal pro českou kulturu. Do svých modliteb zahrneme i jeho syna Filipa, který zemřel před dvěma lety,“ uvedl biskup Malý. Ve své řeči ocenil, že každé Topolovo slovo mělo ‚své místo a svůj jasný obsah‘.
Vzpomínka na Topola: Neposlouchám politiky, na očích jim poznám, co v nich je |
U rakve s pozůstatky jednoho z nejvýznamnějších českých dramatiků druhé poloviny 20. století příchozí položili mnoho květin, věnce zaslali například z Národního divadla, Památníku národního písemnictví i Parlamentu ČR.
Po skončení mše byl Josef Topol pochován na Břevnovském hřbitově v těsné blízkosti Břevnovského kláštera.
Spisovatel, pak dělník
Slavné jsou zejména Topolovy hry z 60. let, mimo jiné podobenství z kolektivizovaného venkova Konec masopustu či existenciální Kočka na kolejích, jíž zahajovalo Divadlo Za branou. Po podpisu Charty 77 upadl Topol v nemilost tehdejšího režimu a publikoval jen v samizdatu či pod cizím jménem. Nějaký čas pracoval jako dělník, než odešel do invalidního důchodu.
  |
Na jeviště se Topol vrátil těsně před revolucí vinohradskou inscenací hry Hlasy ptáků, která se stala jeho poslední divadelní hrou. V 90. letech měly premiéru jeho starší hry Sbohem, Sokrate! (1976) a Stěhování duší (1986). V roce 1997 vyšla Topolova básnická tvorba v souborném vydání s názvem Básně. Loni vydalo nakladatelství Torst jeho eseje, úvahy o divadle, umění a fotografii, vzpomínky a rozhovory v souboru O čem básník ví.
Josef Topol, jehož starší syn Jáchym (52) je spisovatelem a mladší Filip byl hudebníkem (zemřel v roce 2013), je nositelem literární Ceny Karla Čapka a zvláštní ceny Kolegia pro udělování cen Thálie za mimořádný přínos českému divadelnímu umění. V roce 1998 mu prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy.
