Vzpomínání na ‚úžasného člověka‘. Přátelé se rozloučili s Landovským

Přítomní uctili památku tohoto v nejlepším slova smyslu lidového umělce, bohéma i provokatéra. Postáli v tichém zamyšlení, mnozí na chvíli usedli či položili kytičku.

U rakve na katafalku byly věnce rodiny zesnulého, Knihovny Václava Havla, obce Kytín, kde Landovský žil, předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka, Karla Schwarzenberga, Herecké asociace, vídeňského Burgtheatru i Českého rozhlasu. Landovský byl s ním spjat v 90. letech účinkováním v pěti hrách, ale i tím, že v době, kdy přišel prakticky o všechny možnosti obživy a nesměl prakticky nic, napsal devět dílů do seriálu Jak se máte, Vondrovi? s předsedkyní normalizačního svazu dramatických umělců Jiřinou Švorcovou v čele. Autorsky ho tehdy „přikryl“ Alex Koenigsmark.

Nechyběly ani věnce Národního divadla a dalších pražských scén. Například Činoherního klubu, jehož členem byl Landovský jedenáct let a kde měla v roce 1969 premiéru jeho nejznámější hra Hodinový hoteliér, i Divadla na Vinohradech, které ji uvedlo tento týden ve zkušebně.

„Já budu na Pavla vzpomínat především jako na úžasného člověka. Jako herce ho znali všichni, ale jeho dramatické texty už tak známé nebyly,“ řekl ČTK režisér této inscenace Ivan Rajmont, který kdysi dávno nastudoval i jeho hru Případ pro vesnického policajta. „Premiéru měla chvíli poté, co se stal disidentem - a tak byla vzápětí zakázána,“ podotkl Rajmont, který právě připravuje v Liberci jeho další text Protentokrát zbohatneme.

„Pavel patřil nám všem.“

Následný církevní obřad byl pro veřejnost uzavřen a určen rodině a nejbližším přátelům zesnulého. Na poslední cestu ho přišli vyprovodit například herci Jan Potměšil, Vladimír Kratina, Dagmar Havlová a Jan Kačer, režiséři Arnošt Goldflam, František Filip a Jan Hřebejk, dokumentaristka Olga Sommerová, prezident Herecké asociace Jiří Hromada a přátelé z doby disentu - bývalá televizní hlasatelka Kamila Moučková, Dana Němcová či John Bok.

Zádušní mši sloužil salesián Ladislav Heryán, kterému se přezdívá kněz undergroundu. „Pavel nepatřil jen své rodině, ale patřil nám všem. Jsme smutní, ale nejsme zoufalí,“ řekl a zdůraznil, že zesnulý poslední dva roky odcházel z tohoto světa smířen. Přímluvnou modlitbu pak přednesli Jan Kačer a Dana Němcová.

Lidé se loučili s Pavlem Landovským:

Landovského přítel z doby emigrace, kam byl Landovský vyhnán komunisty po podpisu Charty 77, Karel Schwarzenberg na obřadu uvedl, že obdivoval jeho houževnatost, s jakou se dostal na čelné místo Burgtheatru. „Byl to statečný člověk a opravdový chlap, jeden z mých nejlepších přátel. Čo bolo, to bolo - terazky je nebešťan,“ parafrázoval výrok z Černých baronů.

Přítomné rozesmála Libuše Šafránková, když četla úryvek textu, který jako vzpomínku na Landovského napsal v únoru 1987 Václav Havel. Popsal jejich bizarní seznámení koncem 50. let, kdy byl Havel přesvědčen, že je Landovský instalatérem. Udivovalo ho, s jakou neústupností nutil režiséra Jana Grossmana, aby ho angažoval Na zábradlí. Na zesnulého s humorem vzpomenul i Bolek Polívka.

Když byla rakev vynášena do přistaveného auta, rozlehl se chrámem poslední potlesk. Na cestě k Novoměstské radnici, kde se na zesnulého dál vzpomínalo, ji doprovázely swingové smuteční marše v podání dvou klarinetů.

Ostatky Pavla Landovského budou na jeho přání uloženy na Vysočině v hrobě vedle jeho rodičů. Chtěl totiž být pohřben do země, ve které se narodil a ze které byl na léta vyhnán. Pohřeb se uskuteční v sobotu v úzkém rodinném kruhu.