BOTLÍK: Neopakujte s dětmi učivo, ale vařte |
Zůstaňme u zdravotnictví. První loňský ministr lhal Poslanecké sněmovně, když přítomné ujišťoval o naší připravenosti na pandemii. Pak jsme museli šít roušky ze zbytků látek a z gum vytažených z trenýrek, protože zavřel textilní galanterie. Životně důležité ochranné prostředky do nemocnic tiskla kus po kuse špičková pracoviště takříkajíc na koleně. Nad ředitelem ústavu držel ochrannou ruku druhý ministr ještě jako náměstek. Jako ministr potom musel rezignovat, když vyšlo najevo, že se chová proti smyslu opatření, která sám vyhlásil.
A ten třetí? Poprvé se ztrapnil, když neshledal nic nevhodného na společném obědě rodin prezidenta a premiéra. Lidem v podzámčí ovšem předtím doporučoval, ať se o svátcích setkávají co nejméně. Když potom veřejně reagoval na zprávu, že v jiném resortním ústavu umožnili vakcinaci lidem bez priority, byl už směšný. Mluvil totiž o postihu za porušení nějakých nařízení, která dnes bere vážně jen málokdo: jsou nedomyšlená a nelogická, mívají jepičí život a nikdo se v nich už nevyzná. Podle pravomocného rozsudku byla některá nezákonná, další odporují vyhlášeným pravidlům. A přicházejí se zpožděním, za něž lidé platí tím nejcennějším. Ministr sice přiměl ředitele k rezignaci, ale neodsoudil hanebné křupanství, k němuž v jeho resortu došlo.
Loni vláda zareagovala, až když přišel „člověk s matematickým modelem“ a vysvětlil, proč hrozí ochromení zdravotnictví. Volně parafrázuji: „Kdo se ráno vypravuje hodinu a půl a chce odejít z domu v osm, musí si nařídit budík na půl sedmou už večer. Stejně tak zahlcení nemocnic je třeba zabránit v předstihu.“ Mnozí ignoranti to nepochopili dokonce ani po dvou vlnách pandemie.
Odkud se bere? Hluboká nevzdělanost pětiny žáků, kterou zjistil poslední mezinárodní průzkum TIMSS, nejspíš těsně souvisí s většinovým chápáním cílů vzdělávání. Školství se brání změnám i díky tlaku mnoha rodičů, kteří očekávají, že škola bude jejich děti učit totéž, co učila je. Tedy – třeba v matematice – soubor mechanických postupů, typicky řešení rovnic, jejichž kořen dnes najde každý smartphone i s vysvětlením postupu. Neměly by se mnohem víc učit, jak sestavit rovnici jako model slovní úlohy? To totiž neumí ani chytrý telefon, ani děti. V dějepisu děti slyšely o morových ranách, ale nejspíš si je nespojují s dneškem. Natož aby hledaly rozdíly v mobilitě obyvatelstva, možnostech obchodu a technologií, poznatcích o nositelích infekce nebo v organizaci společnosti. Případně si udělaly jednoduchý model epidemie a pochopily, jak se šíří. Proč taky? Vždyť to není v osnovách.
Levárna nad poctivé učení
Didaktici fyziky hledali v minulých ročnících mezinárodního průzkumu TIMSS zásadní příčiny selhání českých žáků. Našli je třeba ve způsobu výuky některých pojmů: provází ji uspěchaná abstrakce, nedostatečná práce školy s autentickou zkušeností žáků, předávání hotových poznatků, aniž by mnozí žáci tušili, co mají dělat, aby jim opravdu porozuměli. Nevědí, jak připravit reálný nebo mentální experiment, že teprve ucelený řetězec pravdivých argumentů tvoří správné odůvodnění, ani jak a proč si mají v hlavě vytvářet stále složitější modely situací, o nichž se učí.
BOTLÍK: Cermat manipuloval s maturitními výsledky, chtěl schovat náročnost testu |
Taková výuka rychle způsobí, že příliš mnoho žáků začne volit nejpohodlnější cestu, jak škole vyhovět. Od učitele očekávají typové příklady, které se učí řešit nazpaměť, bez porozumění. Více či méně úspěšně potom předvedou, co se naučili, a hned potom prakticky všechno zase zapomenou. Fatalismus některých učitelů („zaplať pánbůh, že se žáci učí aspoň nazpaměť nebo opisují tak, aby to nebylo nápadné“) má ovšem neblahé dopady na výchovu.
I premianti si totiž rychle uvědomí, že levárna, pokud projde, může snadno vést k úspěchu. Odtud už je jen krůček k přesvědčení, že správné není levárny nedělat, ale nenechat se při nich chytit. Tím jsme zpátky u nevychovanců.
Podíl dětských i dospělých nevzdělanců, kteří nerozumějí světu přírody ani světu lidí, se blíží kritické hranici. Podvodným mesiášům bezelstně uvěří i jako voliči. Jejich manipulovatelnost proto nakonec ohrozí také příslušníky vzdělané vrstvy obyvatelstva. Hlas každého z nás totiž u voleb váží stejně.
Autor je matematik zabývající se vzdělávací politikou.
