Castrův atentát na Kennedyho

Kennedy za jásotu davů „ostrovním“ Kubáncům na dálku svobodu a demokracii slibuje. Castro v Havaně neméně vášnivě (navíc nevybíravým jazykem) Američany vyzývá: „Tady (na Kubě) na vás nečekají žádní hošánkové, ale skuteční muži.“

To je jeden z atraktivních záběrů dokumentu německého filmaře Wilfrieda Huismanna Schůzka se smrtí, který nedávno odvysílala německá televize ARD. Ještě před jeho uvedením Huismann prohlásil, že snímek ukáže, že za atentátem na Kennedyho stála kubánská tajná služba G-2.

Dokument skutečně nabízí několik velmi zajímavých momentů. Vypovídá tu například Oscar Marino, někdejší blízký spolupracovník Fidela Castra, který je označován za korunního svědka. „Rozhodl jsem se mluvit, protože chci, aby další generace znaly pravdu,“ řekne dramaticky na úvod. Nakonec prohlásí: „Oswald (Kennedyho vrah) se nám nabídl, protože nenáviděl svou zem... Cezar Morales Mesa mu zaplatil 6500 dolarů.“

Kubánský agent Cezar Morales Mesa má do té chvíli jen podobu tajemného černocha s červenými vlasy. Filmaři jdou po jeho stopě i v Mexiku, kde měl Oswaldovi peníze předat. Dostávají se zde do státního archivu, kde existuje na jméno Harveyho Oswalda 4000 stránek, štáb má možnost nahlédnout jen do třiceti z nich.

Na jednom z listů je napsána i částka 6500 dolarů, kterou měl Oswald dostat. Závažnější jsou ale slova přítomného exvyšetřovatele FBI Lawrence Keenana. Ten byl totiž po atentátu na Kennedyho do Mexika vyslán, aby Oswaldovu stopu prověřil. Keenan ale najednou říká, že v Mexiku pobýval jen na oko. „Zastavili to (FBI). Mohl jsem letět zpátky, zůstal jsem ale tři a půl dne, aby to vypadalo, že jsem tu pracoval.“

Keenanova slova i komentáře dalších lidí včetně Huismanna naznačují, že nový prezident Lyndon Johnson věděl, že Kennedyho nechala zabít tajná kubánská služba na příkaz Fidela Castra. Nechtěl ale USA zatáhnout do války s Kubou. Invazi by po něm jako trest zřejmě požadovala nejen opozice, ale i veřejnost. Johnson se prý obával, že by takový útok mohl znamenat třetí světovou válku. Faktem je, že uplynul teprve rok od „kubánské raketové krize“ (v roce 1962 Sovětský svaz na Kubě rozmístil nukleární rakety).

Tehdejší šéf kubánské tajné služby Fabián Escalante, který měl být údajně v den Kennedyho smrti v Dallasu, kde byl prezident zastřelen, ale veškeré „důkazy“ smete ze stolu jako falešné. „Jak například víte, že první na Měsíci byli opravdu Američané?“ opakuje dokola. „Měli jsme a máme jiné zbraně proti americkému imperialismu, například morální principy naší revoluce,“ říká dále Escalante.

Německý dokument přes pozoruhodná svědectví opravdu nedokázal jasně říci, zda Kennedyho zabili Kubánci. Přinesl jen další z více či méně uvěřitelných teorií.
Každopádně kdyby Castro za atentátem na Kennedyho stál, nemělo by takové odhalení být vnímáno jako něco skandálního. Huismann říká, že politický boj mezi Castrem a Kennedym připomínal řeckou tragédii, která vyústila ve smrt jednoho z dvou hlavních bojovníků.

Toto patetické přirovnání přesně vystihuje tehdejší napjatý vztah mezi Kennedym a Castrem, potažmo USA a Kubou. Vždyť Castra se chtěl Kennedy zbavit hned osmkrát. Castrovi měl například v ústech vybouchnout doutník či měl být otráven kuličkovým perem. V dokumentu se mimochodem objevuje i organizátor tohoto atentátu - nejasná postava Ronalda Cubely. Tento muž, který Castra nazývá rakovinou, měl totiž podle jiných zdrojů Kubáncům doporučit Harveyho Oswalda...

Nicméně i Cubelův pokus o zabití comandanteho perem selhal (podle dohody s CIA se měl uskutečnit právě v den, kdy Kennedy podlehl atentátu), a přispěl tak ke Castrově mýtu o nadpozemské prozřetelnosti. Kennedyho opakovaně neúspěšné snahy o sesazení Castra pomohly kubánskému vůdci k upevnění moci. Vrcholem byla zpackaná invaze kubánských exulantů v Zátoce sviní z roku 1961. USA celou akci připravily, ale na poslední chvíli ustoupily z přímé účasti. Svou negativní roli tu hrály i Kennedym podporované sabotážní akce proti kubánskému hospodářství jako například zapalování cukrových plantáží.

Americké zaklínadlo
Kennedy se uchýlil k praktikám, které by klidně mohly nést pečeť současného prezidenta USA George W. Bushe. Motivem pro tyto „nekonvenční“ akce bylo a je ohrožení americké národní bezpečnosti. V poslední době se tato slova stala až jakýmsi zaklínadlem americké zahraničním politiky.

Bílý dům nahrává Castrovi i dnes. Co si může například obyčejný Kubánec pomyslet nad obrázky z Iráku, které navíc komentují Castrovi poslušní novináři? Mnohdy ani nemusejí zprávy propagandisticky překrucovat, stačí jen nadhodit téma zbraní hromadného ničení, které byly záminkou iráckého tažení, ale které se v zemi nakonec nenašly. Kubánští exulanti vysílaní kdysi Kennedym na ostrov k sabotážím dohromady s Bushovou válkou, to je pro Castra vítaný materiál pro jeho projevy o americkém terorismu.

Na druhé straně Castro v prvních letech své revoluce byl opravdovým dravcem. Kennedy měl pár desítek kilometrů od své země co dočinění s mužem, který se vedle domácích represí pustil do jedné z nejhazardnějších her v historii lidstva. Kdo ví, možná byl skutečně připraven do nukleární války jít. Později Castro buď přímo podporoval, či „jen“ inspiroval mnohé levicové rebelské skupiny, které se pokoušely o krvavé svržení nejrůznějších vlád. Castro se dnes nicméně může v boji s USA nazývat vítězem, „přežil“ devět amerických prezidentů...