Je to pochopitelné. Jde o jeden z nejvyšších politických postů, který navíc může být i dobrým startem k návratu do nejvyšších pater národní politiky. A tak je o něho rvačka. Jenže v našem pojetí se z toho stává tak trochu směšná hra.
Hra o eurokomisaře: ODS chce do Bruselu vyslat Síkelu. Má šanci na lepší portfolio než Nerudová, zní ze strany |
Místo, abychom uvažovali o tom, že chceme vyslat jako republika do Bruselu kvalitního kandidáta a někoho, kdo bude mít v Evropské komisi opravdu váhu, přeme se o řadu jmen. Jenže když bude taková osoba nakonec v Komisi jen do počtu, protože jí bude chybět rozhled a zkušenosti, nebude to přínosem pro nikoho. Ani pro daného politika či političku, ani pro stát, ani pro vládu, která ji navrhla. Naopak, vládě může oslabit její pozici v Unii.
Útěchou nám budiž, že v dosavadní české historii byl nakonec vždy na poslední chvíli do komise nominován někdo, o kom se původně vlastně moc neuvažovalo. Nikdy to nebyl průšvih, ale nebyl to ani žádný hvězdný úspěch. Češi jsou v tomhle prostě mistři průměru.
