Smysl věty je tak pouze titulkový: ani Radek John, ani Karel Schwarzenberg, ani Petr Nečas nechtějí čísti o tom, že se hádají a většinová vláda se vzdaluje.
Deklarace míří trošku ven: má preventivně zklidnit finanční trhy, kdyby náhodou chtěly otáčet. Hlavní adresát ale sídlí v Lidovém domě: jasně říká Bohuslavu Sobotkovi, že jeho šance na sestavování vlády jsou – v tuto chvíli – nulové.
V luxusní pozici se tak ocitá hlava státu: má před sebou tři legitimní a logické možnosti. Zůstane-li zticha – pak bude jasné, že po německém vzoru čeká na finální koaliční dohodu; Nečase jen pověří jednáním – tím mu dá po havlovském vzoru podporu, ale ponechá si volné ruce, kdyby jednání krachla; Nečase rovnou jmenuje premiérem – po vzoru Topolánek 2006, čímž by mimo jiné strany nutil k rychlejší dohodě.
Prezidentská racionální volba má jeden pikantní rozměr. Když Václav Havel v roce 1996 Klause nejmenoval premiérem, ale jen pověřil vyjednáváním (pravice měla pouhých 99 hlasů), byl tehdejší šéf ODS pobouřen: "Vládu má sestavovat vítěz!", kteréžto pravidlo chtěl dokonce zakotvit přímo do ústavy.
Bude proto zábavné sledovat, kolik havlovských zvyků si nakonec jeho nástupce oblíbil: vítězem voleb je přece Sobotka.
