"Celý svět bíle pocukrován… jiskří v sněhových poduškách… Zdravě zardělé tváře sáňkujících dítek… Velicí sněhuláci jako bohové paní Zimy… Řeky i potoky sní pod ledovým krunýřem… Kypré a bělostné závěje… Jiskrný mráz kouzlí květy na oknech…"
Tak, a teď snad přijde obleva; neboť obyčejně, jak učí stará zkušenost, když o něčem v novinách píšeme, vyvine se to naschvál jinak, než to pan sazeč dosází a pan metér zlomí. Toto je poslední prostředek, kterým lze působit na vládnoucí povětří; nepomůže-li ani ten, pak už nezbývá než –
Nu ovšem, než čekat na jaro.
Lidové noviny 12. 3. 1931
