Kryl proti vystoupení s Gottem neprotestoval

Pan Martin Štumpf píše v dopise LN o hysterickém záchvatu Karla Kryla, když měl v revolučních dnech 1989 zazpívat s Karlem Krylem z balkonu Melantrichu hymnu, a také o tom, že jej několik hodin přemlouval. Karel Kryl seděl před tím vedle mne, v křesle v mé kanceláři v kulturní rubrice Svobodného slova, volal přátelům z mého telefonu, stále opakoval, že nemůže uvěřit, že se to stalo. Byl velmi dojatý, že se této situace dožil. Předpokládám, že bych si jeho záchvatu z té blízkosti musela všimnout. Pamatuji si, že byl požádán, zda by s ním Karel Gott mohl zazpívat hymnu (nikoli naopak).  Souhlasil, neprotestoval, domlouval si s Gottem technické podrobnosti. V těch hektických chvílích nebyl čas na hodiny váhání nebo přemlouvání, alespoň ne tam na místě. Že později Karel Kryl své vystoupení považoval za „pomýlené a nešťastné“, dokonce za „velkou politickou chybu“, řekl pak několikrát. Například v rozhovoru pro Reflex (1993, č.13): „… v té době to bylo samozřejmě z nadšení, byl jsem ochoten eliminovat svou ješitnost, své výhrady, proto, aby se pohnulo dobou. Samozřejmě to bylo velmi naivní…“