‚Vyrazíme jim zuby.‘ Putin pohrozil nejmenovaným nepřátelům tvrdou odvetou |
Máme zahraničím podporovanou pátou kolonu. Kolem 15 procent voličů se domnívá, že s Ruskem nám bude lépe než s EU a NATO. Není to většina, ale jako jazýček na vahách stačí s přehledem.
Máme vážně nemocného prezidenta republiky, který je hodnotově pevně orientován na zemi, která nás mezičasem označuje za nepřítele. Zda smlouvu s Mefistem uzavřel na Vysočině, anebo již na prognostickém ústavu, je dnes podružné. Jeho účelové nesrovnalosti ve veřejném projevu – počet vrbětických vyšetřovacích verzí – mu vysvětlují nikoli senzacechtiví novináři, nýbrž premiér a ministr vnitra. Ani to není zajímavé. Jeho nedávné vystoupení je sladěno se zadavateli tak dokonale, že pár minut po projevu je tento přeložen, zanalyzován, komentář sepsán a publikován.
Připomíná to starý vtip, jak si sovětský vůdce Brežněv stěžoval pobočníkovi: „To vám je peklo s těmi časovými zónami.“ – „Proč to?“ ptá se pobočník. Odpověď: „Chtěl jsem papeži popřát po atentátu brzké uzdravení a představte si, byly ještě dvě hodiny před atentátem.“
Premiér, ač těšící se dobrému zdraví, má zase svou vlastní ekonomickou agendu. Rozpolcenost potřeby byznysové (členství v EU) je v příkrém rozporu s protibruselskou rétorikou směřující dovnitř země, kterou odvádí pozornost od vlastní nepohodlné situace.
To, že hlava státu otevřeně zpochybňuje dovednosti i záměry vlastní tajné služby, je v Evropě, ke které se snažíme patřit, nepředstavitelné. Proto je také odpověď členů EU, kdo si to kvůli nám chce rozházet s Moskvou vypovězením diplomatů, vcelku vlažná. Pokud by si někdo chtěl stěžovat na „druhý Mnichov“, tak ať si zkusí představit, jestli by si šel pálit prsty za partnera, který v kritické situaci neumí svou vlastní situaci ani srozumitelně popsat.
Moskva nás při jednání vždy oklame, Putin rozumí jen síle, říká ukrajinský politolog |
Dále je tu nepokrytá snaha o demontáž média veřejné služby. Členka televizní rady, trpící údajným ohrožením, je schopna spunktovat sobě policejní ochranu, zatímco by spíš potřebovala ochranu psychologickou. Úspěch faktického „zestátnění“ veřejnoprávního média je otázkou jedněch sněmovních doplňovacích voleb Rady České televize. Zatím propagandistická mašinérie na sociálních sítích a řetězových e-mailech jede na plné obrátky.
Od změny režimu jsme pouhých několik mandátů ve sněmovně. Jak se to asi stane? V případě, že ANO získá nejvíce hlasů jako individuální strana či hnutí, je dobře možné, že jejího lídra prezident pověří sestavením vlády. Jedinou podstatnou otázkou je, zda spolu s SPD a komunisty dají dohromady 101 mandátů. V ten moment je hotovo. Republika se bude orientovat na Moskvu a dojde k postupné demontáži hodnot a procesů, které zde vznikly po roce 1989. Včetně interpretace minulosti a současnosti.
Formálně v pořádku, přesto šejdrem
Přímá demokracie je líbivé sousloví. Situace, kdy by veškeré voličstvo mohlo rozhodovat o zásadních otázkách, je však jako hrát fotbal na hřišti, které je z kopce. Čáry jsou sice formálně správně, ale celá věc je jaksi šejdrem. Jde o situaci, kdy místo dlouhé a věcné debaty rozhoduje masivní kampaň na internetu. Ve veřejném prostoru se na poslední chvíli objeví nějaká skandální lež a lidové referendum o směřování státu nemůže dopadnout dobře. Vzpomeňme si, kolik lží doprovázel plebiscit na toto téma ve Velké Británii. A přesně o Czexit a vystoupení z NATO tu jde.
Nemusíme se obávat, že pouze my jsme náchylní se s pomocí přímé demokracie střelit do nohy. Podívejme se do Rakouska, které někdy obdivujeme pro jeho politickou noblesu.
MACHÁČEK: Sami si určíme červenou linii. Putin si svým způsobem dovoluje víc než SSSR |
V roce 1986 se schylovalo ke zvolení Kurta Waldheima rakouským spolkovým prezidentem. (Mimochodem, jeho otec byl Čech a jmenoval se Václavík, příjmení si změnil až s pádem monarchie v roce 1918, kdy se i jeho syn Kurt narodil.) Tehdy přišla na přetřes Waldheimova minulost. Konkrétně, jeho angažmá ve studentské odnoži nacistické strany i jeho působení v řadách Wehrmachtu na Balkáně. Z mohutných mezinárodních ohlasů bylo více než jasné, že se Rakousko na mezinárodním poli touto volbou znemožní. Rakušané si tenkrát postavili hlavu a Waldheima prezidentem zvolili. Načež se dostali do situace, kdy jejich hlava státu byla, až na pár výjimek, po celém světě persona non grata. Prakticky nikde nebyl a žádnou státní návštěvu nepřijal. Věc vyřešil čas a vypršení šestiletého Waldheimova mandátu. Rakousko však mělo luxus pevného místa na politické mapě Evropy, jehož neutralitu garantují vítězné mocnosti druhé světové války dodnes.
Dokonalá bouře
Česko je pouhých několik mandátů ve sněmovně vzdáleno od toho upilovat si větev, na které sedí. Co do světové politické orientace je to de facto změna režimu. V čem bude ten jiný, než býval ten starý totalitní?
Hospodářsky jsme na tom dnes úplně jinak než tři roky po válce. Tenkrát byly fronty, protože věci nebyly. Dnes jsou fronty, protože neumíme dost rychle nakupovat. S cestováním asi také nebude problém. Zásadní otázkou bude, do které sféry vlivu máme patřit.
Podzim je pořád daleko. Cestou k němu přijdou týdny, události a – třeba – dokonalá bouře. Možná dojde na vcelku standardní výměnu vládní garnitury, případně se parník otočí na východ a přes pouhopouhých několik mandátů bude opět na jednu dvě generace vymalováno.
Autor je lékař a prezident CzechMed.
