Setkání měla podobu dlouhých disputací na různá, zdánlivě odtažitá témata, kterým rozuměli zase jen oni sami, hloubání nad tajemstvím života a meditací nad Boží přítomností, která byla a je neuchopitelná a záhadná.
Prostý židovský lid obyčejně jejich učenosti moc nerozuměl a držel se stranou. Měl plno svých starostí a práce s obživou, ale to neznamená, že si přítomnosti zázračného rabína ve svém městě a jeho učedníků, příznivců nebo diskutérů nevážil.
Věděl, že velký kus vážnosti padá i na jejich pačesaté hlavy a že koneckonců není špatné, když se někdo zabývá odtažitými myšlenkami, z nichž některá může prosáknout i k nim a někdy se jim i může hodit. Zázračný rabín tady koneckonců nebude věčně a až bude v nebi, bůhví zda ho někdo nahradí.
Ten rabín se jmenuje Václav Havel a žije ve štetlu Prag.
