Označuje jím takové oblasti ve vnitrozemí (vycházel ze středních Čech, zejména z Kladenska), z jejichž venkova se vytrácí pestrý autentický život, aniž by k tomu vedl nějaký historický či společenský zlom. Oblasti působící zanedbaně, ba smutně. Oblasti, ze kterých odcházejí lidé a ti noví se ještě nenaučili s tou zemí zacházet.
Tyto postřehy se připomenou, podíváme-li se na novou socioekonomickou analýzu, kterou si nechalo zpracovat Ministerstvo pro místní rozvoj. Výraz „vnitřní Sudety“ v ní nenajdeme. Možná už proto, že cokoliv, v čem zazní výraz Sudety, získá neblahý emoční náboj a pro státní orgány je to slovo stále tabu. Ale k tabu už nepatří krajinné, ekonomické ani sociální dopady, které vývoj – ať už v autentických, či ve „vnitřních“ – Sudetech přináší.
PETRÁČEK: V zemi dvojí optiky. Je horší úspěch AfD, nebo zneplatnění volby? |
Na autentické Sudety („bývalé Sudety“, říká se politicky korektně) se stát zaměřil již dříve. Například ve speciálních dotačních programech pro kraje Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský. Formálně chce zajistit, aby tyto regiony ekonomicky i společensky přežily konec uhelného byznysu. Ale v případě těchto tří krajů, hlavně Ústeckého a Karlovarského, za tím nelze nevidět i pomoc pro Sudety po třičtvrtěstoletí od konce války, změny osídlení i vztahu k místní identitě, historii či krajině (projevil se i velmi nadproporčním výskytem vojenských prostorů v zemi, která jich měla beztak dost).
Když se řekne Sudety, lidé si vybaví problémy od sociálních až po vzdělání, ale jejich příčinu spatřují v dějinných a společenských zlomech (světová válka, nacismus, vysídlení Němců, dosídlení etnickými Čechy bez niterného vztahu k tomuto kraji). Když se řekne „vnitřní Sudety“, je to složitější. Jde o regiony, které žádný dějinný ani společenský zlom nepostihl (nepočítáme-li komunistickou kolektivizaci, ale tou se nevymykají z jiných krajů), leč přesto patří k místům, kde se „přestává žít“, jak říkají sociologové i přírodovědci.
PETRÁČEK: Stav virové nouze. Jak zastavit proudy lidí v době epidemie? |
Jsou to oblasti většinou autochtonní, etnicky odedávna české, leč přesto vykazují neblahé výsledky – v pracovních příležitostech, občanské vybavenosti, počtu škol, pošt i zdravotních zařízení na obec. Máme-li ty problémy převést na názorný společný jmenovatel, nabízí se „hlasování nohama“. Mapa v těchto LN ukazuje vnitřní migraci v letech 1991–2016. Právě oblasti, odkud lidé odcházejí, ukazují „vnitřní Sudety“.
Nejčastěji je najdeme na hranicích krajů, tedy v těch místech, odkud je nejdále do krajských i okresních metropolí. Výraznou ukázkou je pomezí krajů Jihočeského, Jihomoravského a Vysočiny (povodí Moravské Dyje), odkud je daleko do Brna, Českých Budějovic i Jihlavy. Ilustrují to periferie celého kraje Vysočiny, jeho pomezí na západě, severu i východě. Nebo pomezí krajů Jihočeského, Středočeského a Plzeňského (podhůří Brd).
Všechny tyto oblasti se společensky i populačně vyprazdňují, přičemž odcházejí zejména ti mladí a podnikaví. Stát si to uvědomuje a snaží se cíle své pomoci adresně rozlišovat. Těžko hádat, zda s tím uspěje, ale dobrá zpráva spočívá už v tom, že se k problému snaží postavit.