Bylo to zkrátka pro Rusnokovu vládu až příliš lákavé sousto - jediným zveřejněným dokumentem ukázat jak navenek spořivý Nečas rozhazoval plnými hrstmi statisíce korun na odměnách pro svou nejbližší spolupracovnici (rozuměj partnerku). Rusnokova vláda tím tak mohla poukázat na nehospodárnost bývalé koaliční vlády a zároveň - jaká náhoda, že se to stalo zrovna v pátek - předhodit veřejnosti i jiné sousto, než jsou personální čistky posledních dnů. Toto se, mimochodem, vládě příliš nezdařilo. Média sice informaci o platu Nagyové zaznamenala, ale hlavní články se dál věnovaly zpackaným krokům ministra Balvína v Národním divadle.
ČTĚTE TAKÉ: |
Zveřejněním mimořádně vysokých odměn Jany Nagyové sleduje nynější vláda v této chvíli své vlastní cíle. Pokud se však Rusnokova vláda udrží, tak příliš nevěřím tomu, že by se brzy někde neobjevila nějaká další osoba, která se bude vyznačovat vysokou ochotou dřít jako kůň. A kterou bude proto potřeba nadstandardně neveřejně ocenit.
Volání po zveřejnění platů vysokých státních úředníků je však plebejské jen z části. Na to, aby veřejnost věděla kolik peněz ji stojí správa celého státního aparátu, má právo - i díky zákonu o svobodném přístupu k informacím. Při volbách se pak lidé nemusí rozhodovat jen podle frází typu "Chceme pružnější a levnější stát", ale i podle konkrétních čísel.
