Historik Jan Urban má samozřejmě pravdu v tom, že sběrný tábor Lety byl zřízen již v době tzv. druhé republiky (tedy nikoli "českého státu") a že se o jeho zřízení zasloužili Češi. Právě tak se na podmínkách v táboře podepsali čeští dozorci a další "lidumilové" z řad Čechů - hyeny a zločinci se na takových místech vyskytují zákonitě za jakéhokoli režimu, jak o tom svědčí doklady z doby komunistických lágrů. Zákony proti Židům a Romům byly také dílem českých (tehdy ještě dokonce "česko-slovenských") orgánů.
Je ovšem vysoce oprávněnou otázkou, zda lze okleštěnou druhou republiku, existující jen z dočasné libovůle nacistů, považovat za suverenní stát a její reprezentaci za "suverénní reprezentaci českého (historicky správně
"česko-slovenského") státu. Zejména "celé (sic!" dva týdny před okupací a vznikem protektorátu. Ve snaze neznelíbit se Hitlerovi dělali představitelé druhé republiky vše, co nacisté požadovali a naznačovali, bohužel leckdy i něco navíc. Jepičí druhá republika reálně suverenním státem určitě nebyla a v tom je třeba dát zapravdu Jiřímu Weiglovi. Jakékoli rezolutní odsouzení české strany je účelně demagogické, jakkoli se z ní určitá část viny, převážně individuální, smýt určitě nedá.
Je zřejmé, že situaci ve vypjaté době nelze posuzovat jen z hlediska současnosti. A to by měl historik vědět.
