Většina národa věří, že stačí, aby vybrali jakéhos takéhos sympaťáka, který moc nelže, skoro nekrade a rozhodně neuráží lidi na potkání. Jenže to, s prominutím, vůbec nestačí. Prezident/ka za pět let musí udělat stovky rozhodnutí, na něž je třeba být trochu víc než jenom fajn ženská nebo prima chlap.
A to vůbec nemluvíme o tom, že role hlavy státu je nejdůležitější v krizích, na které se z logiky věci nejde předem připravit.
Během kampaně sice poznáme detailní názory aspirantů na kdejaký unijní předpis či oblíbenou rasu psů, ale (až na jednu výjimku) vůbec nebudeme tušit, jak se budou reálně a pod tlakem rozhodovat.
A ten jediný čitelný politik mezi kandidáty je zas natolik polarizující, že by náš veřejný život byl celou dobu mandátu zahlcen oblakem hněvu, jejž u svých nepřátel vyvolává.
Po pravdě: čeká nás souboj Bídy s Nouzí.
