Stále je možné, že někdo přijde na to, jak spalovací motor zachránit. Tyto snahy o umělá paliva a další úpravy probíhají. Zatím ale nepřinášejí nic, co by dávalo emisní nebo ekonomický smysl. Elektromobil stále vypadá jako rozumnější řešení. Šanci má pořád i vodík.
Pro techniky je toto úžasná doba. Jsou neustále tlačeni ke zlepšování a hledání nových možností. Úřady ani ekologové by bez šikovných techniků nikdy nedostali zelenější auto, inženýři by zase bez nových předpisů neměli takovou motivaci sahat na něco, co víceméně dobře funguje. V ideálním případě jde o výbornou symbiózu.
ŠITNER: Budoucí ‚minulá válka‘. Až se naučíme stavět dálnice, budou zbytečné |
Neplatí to ale vždy. Na začátku 90. let se svět vydal směrem k bezemisní dopravě – a některé automobilky na to hned reagovaly. Sypaly miliardy do bezedné díry ve snaze přijít s konkurenceschopným bezemisním vozem. Neměly ale vůbec žádnou šanci. Ano, dnes spousta lidí říká, jak jim ropná lobby házela klacky pod nohy a že automobilky elektromobily ani nechtěly. Tehdejší technologie ale úspěch neumožnily. Z dnešního pohledu byly tyto pokusy o elektromobily tragické.
  |
Zásadní zlepšení přišlo až s rozvojem přenosné elektroniky, která si vynutila i lepší baterie. Pak mohla přijít Tesla – ta všem ukázala, že to jde, když se chce. Na trh začaly vstupovat i další konečně použitelné elektromobily. Nadešel tak opravdový start příchodu vozů do zásuvky.
Vše ale zkomplikovala aféra Dieselgate. Tradicí bylo, že Evropa navrhla emisní normu, automobilky tvrdily, že je za hranicí fyzikálních zákonů, ale nakonec ji splnily. Až se v roce 2015 se ukázalo, že Volkswagen plní předpisy jen v laboratoři. Auta se jinak chovala při měření – a jinak na silnici.
Automobilky si pod sebou podřezaly větev při vyjednávání. Evropa nemůže říct nahlas, že ustupuje výrobcům, kteří se jí roky vysmívali. Zároveň je trochu hloupé, když Volkswagen v podstatě z peněz od evropských zákazníků (tedy i těch, kteří si v Česku koupí škodovku) financuje „za trest“ nástup elektromobility v USA. Výsledkem je, že debata není zase tolik veřejná. Automobilky si nahlas tak moc nestěžují, Evropa zase tolik nešťourá do emisního skandálu. Ústupky jsou spíš v podpoře elektromobility přes daně a dotace, jež pomáhají zákazníky směřovat tam, kde je automobilky potřebují, ale zároveň neznamenají ústupky v emisních cílech.
Enyaqem do Chorvatska: strasti dobíjecích stanic a hloupá nehoda. Stojí elektromobil opravdu za 1,5 milionu? |
V Česku se nyní vyrábějí dva velmi dobré elektromobily – Škoda Enyaq a Hyundai Kona. Ani jedno z těch aut by nikdy nevzniklo bez odhodlání automobilek uspět i v dalších dekádách. Bohužel výrobci při jejich prodeji musejí bojovat proti mýtům, které sami pomohli rozšířit. Sám jsem byl na řadě tiskových konferencí, kde se říkalo, jak je elektřina super a že je to budoucnost značky – a následně, v zákulisí, se už mimo záznam tvrdilo, že je to celé vlastně blbost. To byl mnohdy jen názor regionálního tiskového mluvčího nebo manažera z obchodního oddělení, ale řada novinářů to vzala jako utajenou pravdu, za niž je třeba bojovat.
