Jisté návratnosti by tedy nemělo nic bránit.
Teoreticky je možné úplně vše, třeba i to, že naši politici vytvoří systém, který nebude prostřednictvím školného zavírat sociálně slabým cestu ke studiu. Prakticky je to jednoznačné, za téměř pětatřicet let jsme nedokázali školství změnit tak, aby podporovalo nadané děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Jen o tom mluvíme a přitom vzdělání každé další generace většinově kopíruje sociálně-ekonomický statut rodičů.
Zavedení školného na vysokých školách? Pomohlo by to, zní z vládní koalice |
Je tedy změna nemožná? Určitě ne, ale lze se „jen“ obávat, že školné ji nepřiblíží, spíš naopak. Jen se stane další položkou v nekonečném seznamu „povinností“, které od mladých jako společnost vyžadujeme. Chceme po nich, aby dostudovali, pracovali, množili se a následně vychovávali děti, spláceli hypotéku a možná i školné a při tom všem si ještě šetřili na stáří. Být mladý je tak snadné.
