Pokud se vrátíme do počátku 90. let, tak vidíme, že tvrdé jádro ODS v čele s Václavem Klausem bojovalo s ekologií poněkud jinými argumenty než dnes. Ekologové jim vadili především jako odpůrci rychlé změny země na čistě tržní společnost. Slovy průkopníka transformace, ekologie je nadstavba nad reálným a tedy ekonomickým životem, na kterou si musíme nejdříve vydělat. Pokud se zkusíme vcítit do tehdejšího myšlení Václava Klause, jde tyto argumenty i chápat. A většina národa to také tehdy přijala.
Volební agitace? Rodina Klausů vyrazila na Tour de Šumava |
Postupem času se ale ekologie dostala do stejné kategorie úhlavních nepřátel jako vše levičácké, jakési podmnožiny množiny neklausovské. Pokud na počátku ochránci přírody jen zdržovali a komplikovali transformaci, není se stali nepřáteli jaksi univerzálními. Ideologický spor argumentů navíc přerostl do osobní nevraživosti mezi „ekoteroristy“ a „kapitalisty“, kde je bohužel jakákoli diskuze těžká.
Nad Klausovým argumentem, že šumavské dítě je více než kůrovec, nelze než přikývnout. Debata se ale vede o národním parku a jak by měl člověk do jeho chodu zasahovat. A smysl parků je právě v tom, že přírodu chrání ve větší míře než jinde. Všude jinde by kroky omezující běžný život byly samozřejmě nesmyslné a také nikde jinde neplatí. Stát si řekl, že právě zde a jenom zde se pravidla změní ve prospěch přírody. A to snad lze akceptovat.
Bohužel pevně uzavřená ideologická bublina brání tomu, aby normální člověk vybočil v očích Klause z předem vytyčené cesty. Pokud chce chránit přírodu, je automaticky vnímám jako levičák, sluníčkář, ochránce uprchlíků, zastánce sociálních experimentů a určitě i feminista. Jakýkoli kompromis se nepřipouští.
Skupina kolem Klause, stejně jako přívrženci Miloše Zemana, vnímají přírodu jako jakýsi obývák, který má především dobře sloužit a líbit se jeho majiteli, tedy člověku. A hlavně ho lze kdykoli vhodně přestavět k našemu obrazu.