Vzpomínám si, jak jsme se bavili při jeho zavedení. Chvilku po nás, pořídili stejný rozhlas i v sedm km vzdálené obci. A jakmile jsme pustili hlášení u nás, naše informace slyšeli i občané tam. Bylo to úsměvné. Ale změnila se frekvence a pro jistotu i jiná doba hlášení a již je to v pořádku.
Hlásíme pravidelně. Rozhlas obsluhuje starostka obce. Vyhlašujeme pozvánky na obecní akce, na očkování psů, ale třeba i narozeniny. Zvoníme také umíráček, pokud nás někdo navždy opustí. Klasické vyzvánění v místních kapličkách už skoro nikdo neumí. A zvonění rozhlasem je pohodlnější, rychlejší a praktičtější. Samozřejmě i technika někdy selže.
Rozhlas je podle mého názoru důležitý informační zdroj. Neměl by chybět v žádné obci. I v případě nebezpečí, může být velkým pomocníkem.
„Konec hlášení!“