Za populistickou slabost vlády jsme zaplatili podzimní vlnou epidemie a dnes už více než jedenácti tisíci zemřelými na covid-19, z nichž mnozí si ještě mohli užít pár let na tomto světě. S pandemií této údernosti jsme se setkali poprvé, ale mnohé se přesto mohlo dít promyšleněji a organizovaněji. Pan prezident byl nicméně k vládě velkorysý a pochválil ji.
HUDEMA: S covidem bude hůř. Každý to čekal a nikdo nic nedělal |
Leč přejděmež od časů vánočních ke dnům všedním. Hned po Novém roce nás čeká novelizace zákona o státním rozpočtu na rok 2021, přijatého teprve před týdnem. Rozpočet totiž nebere v úvahu takzvaný daňový balíček, až ve „druhém čtení“ uplatněný poslancem Babišem jako pozměňovací návrh.
Balíček, toť bývá většinou překvapení, a také že je! Než se měsíc s měsícem sejde, budeme mít státní rozpočet s deficitem místo schválených 320 miliard až o sto třicet miliard vyšším.
Volební kampaň začne s jarem
Podobné čáry máry při schvalování zákonů jsou pro občany nesrozumitelné a v demokraciích západního typu ojedinělé. Po jednatřiceti letech od Listopadu bychom už měli být standardní parlamentní demokracií s vládou práva a spravedlnosti, s plně funkčními ústavními institucemi a se státem, jenž je pro občany srozumitelný a oni mu důvěřují. Ledacos z toho máme stále jen tak napůl.
Prezident Zeman na Štěpána oznámil, že na říjen 2021 vyhlásí volby do Poslanecké sněmovny. Po dlouhých letech v nich může dojít k podstatným změnám na naší politické scéně, pokud si ovšem občané-voliči budou takové změny přát a dají to ve volbách patřičně najevo.
Příští rok bude také náročný, ale jsem životní optimista |
Navzdory progresivnímu aditivnímu kvoru, jež v rozporu s Ústavou brání vytváření volebních koalic, a také další ústavní nesrovnalosti, totiž nestejné váze voličského hlasu v „malých“ a „velkých“ volebních krajích, půjdou tentokrát do voleb dvě potenciálně silné volební koalice: středopravá ODS, KDU-ČSL a TOP 09, a středolevá Pirátů a STAN.
Poslední volební prognózy dávají koalici v čele s ODS výhled zhruba na dvacet procent získaných hlasů, zatímco té pirátsko-starostovské až o deset procentních bodů více. Pokud bude hnutí ANO ze svých dvaceti pěti procent preferencí (podle Kantar CZ) dále klesat, jedna i druhá koalice mu bude vážnou konkurencí.
Prezident Zeman vyjádřil očekávání, že kandidující politické formace předloží voličům věcné a jasně formulované volební programy. Autor těchto řádek skromně podotýká, že po tomtéž touží už léta letoucí. Bohužel je holým faktem, že až tři čtvrtiny veřejnosti se při svém volebním rozhodování neřídí volebními programy, jež povětšinou ani neznají, ale zejména vizuální stránkou volební kampaně, dnes režírovanou specializovanými marketingovými agenturami.
Kampaň před sněmovními volbami se rozběhne záhy zjara a s ohledem na protipandemická opatření se asi bude muset obejít bez mítinků na náměstích a podobných akcí, při kterých by se kandidující politici mohli osobně setkávat s občany. Sem tam se jistě i tak podaří předat voličům tu koblihu a tu květinku, ale významná část kampaně bude bezkontaktní čili hlavně a především na sociálních sítích. A s něčím takovým nemáme dosud zkušenost!
Internetově divoká kampaň
Jak moc či málo bude takováto virtuální kampaň korektní? Budou se kandidující strany brutálně osočovat a diskreditovat, poněvadž internet takové útoky umožňuje? A do jaké míry bude virtuální kampaň prošpikována falešnými informacemi tuzemského i cizozemského původu?
To by v tom byl čert, aby se „internetoví agenti“ cizích zájmů nepokusili ovlivnit průběh naší volební kampaně tak, aby výsledkem byla vláda, která by akceptovala zahraničně-politickou orientaci a preference prezidenta Zemana.
Až dosud se k volbám dostavovali v daleko větší míře příslušníci střední a starší generace než mladí lidé. V převážně virtuální volební kampani tomu ale může být jinak. Ve výhodě bude ta politická formace, která si na sociálních sítích dokáže vytvořit pevný voličský kádr. Asi se to dá předpokládat spíše u Pirátů či ODS než u KSČM nebo ČSSD.
Ty volební strany, které se opíraly o seniory a o sociálně handicapované občany, mohou však být v takovéto „supermoderní“ kampani znevýhodněny tím, že nejstarší generace a sociálně slabé vrstvy elektronické metody komunikace buď odmítají, anebo si příslušné technické vybavení nemají z čeho pořídit.
Zda-li se po volbách do čela našeho státu probojují noví, politicky odvážní lídři s představou, jak naši zemi skutečně změnit, anebo obhájí-li svoje pozice matadoři a machři-praktici, kteří jinak než dosud nejen myslet a jednat nechtějí, ale ani neumějí, a budou jen dál „šlapat vodu“ na místě, je v éře pandemie a virtuální volební agitace otázka, jak se říká, za milion dolarů.
