Pan Pehe, jak sám píše, patří „spíše k zastáncům radaru“. Člověk by řekl, že v tak významné věci má platit „vaše řeč budiž ano ano, ne ne, a že to říká v rámci finty: „já nejsem žádný odpůrce radaru, ale“, která má dodat jeho slovům větší drtivosti.
A paní ministryni důrazně upozorňuje: že proti radaru je většina veřejnosti a celá opozice, že ani ve vládní koalici neexistuje konsensus, že u nás opozici utíkají poslanci do vládního tábora, a proto opozice, až se dostane k moci, může jako odvetné opatření za toto příkoří smlouvu zrušit. V tom případě se bude blamovat nejen ČR, ale i USA.
Jak se na správné memorandum sluší, následují i úkoly pro ministryni: měla by vysvětlit, co bude s radarem, když Poláci odmítnou instalovat antirakety, a zaručit, že protiraketový systém bude akceptovat i nástupce prezidenta Bushe.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
K tomu je třeba podotknout: většina veřejnosti se může mýlit, i pokud jde o bezpečnostní zájmy země; že je opozice v důležitých věcech jiného názoru než vláda, je v demokracii běžné; konsensus ve vládní koalici je věc vládní koalice a ne paní Riceové; a když se někdo z opozice odhodlá hlasovat s koalicí pro radar, má dobrý a počestný důvod, totiž životní zájem České republiky. Pokud jde o úkoly pro ministryni, kdyby jsou chyby: pan Paroubek ještě volby nevyhrál a není jasné, co pak udělá, stejně není jasné, kdo vyhraje volby v USA a jak se k základně postaví v případě svého vítězství Barack Obama. Podstatné je, že radar je užitečný pro USA i pro ČR nezávisle na obou těch pánech.
To ale není hlavní věc. Hlavní věc je tón odpovědného listu pana Peheho: přijíždíte do nedůvěryhodné země, kde je děsný bordel, dávejte si pozor, co uděláte! Podobná oznámení posílali kdysi v době opoziční smlouvy poslanci havlovské opozice české vládě do Bruselu. Kdyby nešlo o takovou hvězdu českého intelektuálního nebe, jako je pan Pehe, měl by člověk sklon mluvit o denunciaci.