Co jsme se dověděli? Že se jako senátor zapsal v prezenční listině, že jako ministr přednesl první bod jednání. Že mu budou chybět historické kulisy, kudy běhal do výboru, a v kterém křesílku sedával. Co v Senátu prosadil či neprosadil, jak sám hodnotí své působení, případně kritický hlas někoho, kdo může posoudit, nakolik se pan Chládek jako senátor osvědčil, jsme neslyšeli.
Část reportáže věnovaná odcházejícím senátorům bylo čisté osobní „píárko“ pana Chládka čili bezobsažná prezentace v hlavním vysílacím čase České televize, která jej nekriticky ukazovala jako odcházejícího sympaťáka.
Ne že by pan Chládek nepotřeboval podporu – jako ministr, kterého voliči vyprovodili ze senátorské funkce, se musí cítit hodně ohrožen. Vždyť k čemu je premiérovi ministr, kterému lidé nevěří? Otázkou je, nakolik má takovou službu politikům poskytovat veřejnoprávní televize. Jestli to pan Chládek ČT zaplatil, pak to mělo být vysíláno jako inzerce, ale fakt, že takové záběry byly vydávány za zpravodajství, je dokladem neprofesionality.
