Škola je poutá mnoho hodin denně, pak je zabavují kroužky a sporty, když přijdou domů a udělají úkoly, mnoho času jim „na sebe“ nezbývá. Pětina vášnivých čtenářů na prvním stupni a deset procent knihomolů na druhém nevypadá vůbec beznadějně.
Druhý postoj může vypadat o poznání kacířštěji. Budou dnešní školáci potřebovat v životě čtení knih? Kolik z našich politiků a velemanažerů lze považovat za knihomoly? Asi nepatrnou menšinu. Čtou většinou, jen když musejí. Sportovci a pop hvězdy? Jen málokdo z módních idolů může být spojován s náruživým čtenářstvím. V množině knihomolů se vyskytují povětšinou učitelé, lékaři, právníci a nejrůznější vědátoři, a ti žebříčkům celebritnosti nekralují.
Než si zbožštíme náruživé čtenářství, položme si otázku, co po škole vlastně chceme. Jako obrovský pokrok proti minulým desetiletím by bylo možno vnímat fakt, že žáci – ať už čtou rádi, či z donucení – především veškerému přečtenému textu rozumějí.
- 16. září 2011 6:46
