Pan Chovanec politicky pracuje se svým voličstvem, ví, že imigranti jsou nepopulární, a kdyby přišlo na hlas lidu, jedou všichni v dobytčácích na jih, kde by je nahnali do moře. I z pozice ministra vnitra musí pan Chovanec hájit spíš represivní náhled na skutečnost. Jinak řečeno, malé přísnosti na příchozí do republiky se bát nemusíme.
Proto je třeba při nedostatku nezávislých informací o útěcích a vzpourách v detenčním zařízení přemýšlet hodně opatrně. Nezdá se vám bláznivé pokoušet se o útěk odpoledne a při zvýšené ostraze těsně poté, co jste přednesli svou stížnost ministrovi? Co víme o podmínkách těch, kteří čekají na deportaci, co víme o jejich cestě do středu Evropy a o tom, co jim kdo nasliboval, než si od nich vzal peníze za jejich propašování přes hranice? Co tušíme o jejich zoufalství?
I při vědomí, že nemůžeme a nechceme přijmout všechny uprchlíky, lze s nimi přece zacházet jako s bližními. Jsou nám pocity těchhle nešťastníků zcela lhostejné?
