Raději si doma pověsím Kavána, Nejedlého či Hoplíčka než rozebrané audiokasety. Z nich naopak dodnes poslouchám hudbu. Trochu popletený přístup "tvůrce", nezdá se vám?
Dám se na umění. Ono to není těžké, pouze někde seženu (nejspíš na smetištích) gramofonové desky či kazety a poskládám z nich stěnu či cokoliv.
Ale vážně: Kdo si tyhle výtvory koupí, aby se jimi kochal či nad nimi žasl?