Před čtyřiceti lety, 23. prosince 1966, se z rozhlasové nealkoholické vinárny U pavouka posluchači dozvěděli o dosud neznámém českém velikánovi. Jára Cimrman nekompromisně vstoupil do historie českého divadla, aby se stal ryze domácím fenoménem. Za čtyři desítky let vzniklo v Divadle Járy Cimrmana, které bylo založeno na podzim 1967, celkem čtrnáct her, v podstatě stále uváděných a hojně navštěvovaných všemi generacemi diváků. Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak se nyní pustili do patnáctého textu. Oba protagonisté divadla a zároveň autoři (správně však s Járou Cimrmanem spoluautoři) jsou ovšem ve věcech společné tvorby na slovo skoupí a ve svých vyjádřeních obezřetní.
Zdeněk Svěrák nedávno upozornil, že mají-li uvést premiéru, museli by nejprve nějakou neznámou Cimrmanovu hru objevit, a že s postupujícím věkem souboru už to s hledáním „není takové“. Nyní alespoň připustil, že se s Ladislavem Smoljakem už scházejí.
Ladislav Smoljak společnou práci nad novým záměrem potvrzuje: „Ano, několikrát jsme se se Zdeňkem sešli, ale jsme na samém začátku a pochopitelně o tom nechceme moc mluvit. Co když se nám najít text nepovede. Pokud ano, rádi bychom to stihli k výročí divadla, které je na podzim.“
Hravá mystifikace okolo imaginární postavy všeuměla Járy Cimrmana se postupně rozrostla do netušených rozměrů. U jejího zrodu stáli Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek a Karel Velebný a po založení divadla přibyli další – Miloň Čepelka, Jan Kašpar, Jaroslav Vozáb, Petr Weigel... Málokdo ovšem ví, že Cimrman se ve vinárně U pavouka poprvé objevil již v září 1966 jako řidič parního válce národního podniku Silnice a železnice z Hradce Králové, který v nafukovací hale vinárny vystavoval své naivní sochy. Exponáty tvořily předměty, které přejel válcem. Jeho výstava však skončila fiaskem, neboť z haly ucházel vzduch.
Objevitelem Cimrmanova odkazu se stal doktor Evžen Hedvábný (Karel Velebný), který ve zdi své chalupy v Jizerských horách nalezl kovanou truhlu. Bohužel si však na její otevření pozval svého přítele pyrotechnika Šťáhlavského. Tak byla v jednom okamžiku objevena a zároveň zničena rukopisná pozůstalost tajemného génia. I po desítkách let intenzivního výzkumu obestírají Cimrmanovu osobnost mnohé otazníky, nejisté zůstává například datum géniova narození. Vzhledem k tomu, že matrikář IV. vídeňské farnosti byl většinou opilý, nelze s jistotou říci, zda se manželům Marlén a Leopoldu Cimrmanovým narodil syn v únoru roku 1856, 1864, 1868 či 1882.
Ani Cimrmanovo dětství nebylo idylické. Až do jeho patnácti let před ním rodiče tajili, že je chlapcem, neboť chtěli, aby donosil oblečení po starší sestře Luise. Nakonec však odešel z domova a v následujících letech zanechával nesmazatelné stopy po celém světě.
Divadlo Járy Cimrmana vzniklo na základech Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana. Dnes soubor sídlí v Žižkovském divadle, které v 90. letech získalo přídomek Járy Cimrmana – český génius v názvu vystřídal jiného velikána, T. G. Masaryka.
Od počátku až dodnes tvoří jeho soubor pouze pánové, kteří podobně jako v alžbětinském divadle hrají i ženské postavy. Hry a jejich zápletky jsou známé a populární a řada citátů z nich zlidověla. Pokud jde o zájem diváků, u Cimrmanů se čas zastavil, dnes stejně jako za normalizace se stojí na lístky dlouhé fronty.
- 21. prosince 2006 9:52
