Pátek 21. ledna 2022, svátek má Běla
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Diváky nijak nešetřím

Kultura

  11:36
Film Venkovský učitel Bohdana Slámy (40) je ode dneška na programech kin. Už před týdnem dostali jeho kopii organizátoři filmového festivalu v Cannes. Šance, že by Slámův film mohl být vybrán na nejprestižnější světovou přehlídku, je reálná.

Venkovský člověk. „Nechci, nemůžu a neumím žít ve městě,“ říká režisér Bohdan Sláma. foto: Hynek Glos, Lidové noviny

LN Před premiérou předchozího filmu Štěstí jste říkal, že budete potřebovat půl roku na rekonvalescenci. Jak to bude teď po uvedení Venkovského učitele?

To jsem si tehdy sice plánoval, ale nic takového se mi nepodařilo. Hned jsem se vrhl do další práce, to je nejlepší metoda, jak přežít odloučení od filmu, jak si od něj získat odstup, aby si člověk uvědomil, kde jsou chyby a co se naopak povedlo. Stejně to dělám i teď: pracuju na dalším scénáři.

LN Takže v tuto chvíli máte jasno, čemu se budete v následujících několika letech věnovat. Co to bude?

Teď si třeba můžu myslet, že mám. Ale to člověk zjistí až po první verzi scénáře, jestli to funguje, nebo nefunguje. A někdy na to přijde mnohem později. Není to tak, že bych seděl, psal a mohl vyprávět, o čem to bude, ale už se teď soustředím na něco jiného.

Statkářka a učitel. „Zuzana hned z první verze scénáře přesně pochopila, oč mi jde, Pavel byl vůči tomu textu docela kritický...“LN Na první projekci Venkovského učitele přišla spousta lidí. I takových, které by člověk na filmu Bohdana Slámy nečekal...

Nevím, jak to vypadá na projekcích jiných filmů, takže nemám srovnání. Můžu to porovnat maximálně se svými předchozími filmy. Divoké včely se promítaly v maličkém kině Evald, nikdo od nich nic nečekal, z novinářů čišela skepse... Někomu se to líbilo, leckdo byl naopak kritický. Nicméně další film, Štěstí, se o to dal opřít. Venkovský učitel se zase opírá o Štěstí, o kterém se psalo docela dost... Ty filmy se o sebe prostě opírají navzájem.

LN Neřešíte tedy, nakolik jde o skutečný zájem a nakolik například přitahuje pozornost populárních médií sexuální orientace hlavního hrdiny vašeho nového filmu?

Tím se fakt nezabývám. Ale nejsem naivní, vím, že to pro leckoho může působit atraktivně. Nicméně bych byl rád, kdyby se podařilo rozlišit, že tématem Venkovského učitele není homosexualita, ale hledání lásky a vztahů mezi lidmi. Jeden z aktérů příběhu je homosexuál, což je v českém filmu zatím docela neprobádaná oblast. Homosexuálně orientované postavy se u nás většinou pojímají jako parodie nebo v sobě nesou něco patologického. Nám šlo mimo jiné i o to, přijít s takovým hrdinou, kterého pochopí každý - bez ohledu na sexuální orientaci. Nicméně to nevnímám jako kdovíjakou atrakci, ale spíš jako takový vedlejší produkt.

LN Jak to kdo bude vnímat, bude nejspíš záležet na ochotě vidět, co je pod povrchem. Nemyslíte, že jsou na to lidé dneska příliš pohodlní?

Nepředpokládám, že se tenhle film bude líbit všem, není to rodinná podívaná. Je to pro lidi, kteří jsou otevření a vnímají nejen své problémy, ale mají pochopení i pro bolesti druhých. Chce to trochu empatie. Někdo se v tom najde, někdo ne, ale to je docela přirozené.

LN Vy diváky moc nešetříte, chcete po nich, aby také něco ze sebe investovali, aby si jen tak „lacině“ nepřišli k diváckému zážitku.

Nešetřím je a nestydím se za to. Tenhle film je drama a drama může fungovat jen tehdy, když dojde k spoluprožívání, ke ztotožnění, když si divák projde celou cestu spolu s postavami. Teprve pak může dojít k očištění. O to jsme se snažili.

LN Od Divokých včel jste urazil značný kus cesty. Projevilo se to například i v tom, že zatímco jste po svém prvním filmu říkal „kéž bych mohl příště alespoň trochu lépe zaplatit hercům“, Venkovský učitel už vznikal s rozpočtem na české poměry nadstandardním...

Jsem za to moc vděčný, díky tomu jsme ten film mohli udělat tak, jak jsme toužili. To znamená, že se postavily dekorace, kam se vešla veškerá technika a mohli jsme točit dlouhé klidné záběry z jeřábů. Doufám, že ty investované peníze nejvíc ocení právě diváci. Ale bránil bych se tomu, aby to bylo považováno za luxus. Takhle se točilo léta, ty nejklasičtější filmy prostě vznikaly v dekoracích. My jsme se jen obloukem vrátili k velmi tradičnímu postupu, není v tom opravdu nic objevného, jen se to dnes už málokdy používá. Samozřejmě hlavně z finančních důvodů.

LN Vy jste jeden z mála případů, kdy se úspěch zúročil. Například tím, že lze na vaše filmy sehnat peníze.

V téhle souvislosti je dobré vědět, že českých peněz byla v rozpočtu jen slabá polovina. Venkovský učitel je tedy vlastně víc zahraniční než český film, mohli jsme ho udělat jedině díky důvěře německých a francouzských partnerů. Ale nikde není psáno, že to tak už bude pořád. S velkým rozpočtem roste i zodpovědnost. Jsou to docela nervy. Třeba tentokrát neobstojíme, i to se může stát, a příště už nám nikdo nebude věřit. Tohle ve světě funguje docela běžně, jakmile režisér zklame důvěru producentů, horko těžko ji pak získává zpět. Úspěch není nic automatického, dělat film je neustálý boj o to, udržet si kontakt s publikem, umět ho oslovit...

Uvozovky dolní
Jediná cesta, jak dělat film, je dělat ho pro mezinárodní publikum. Tím nemyslím uhýbat od našeho cítění, ale dívat se na věci tak, aby to pochopili i jinde.Uvozovky horní


 LN Jak se vám daří obstát i před mezinárodním publikem?

Film prostě musí být srozumitelný i pro zahraničí. Ale tohle jsem cítil už dlouho, že jediná cesta, jak dělat film, je dělat ho pro mezinárodní publikum. Tím nemyslím uhýbat od našeho cítění, ale dívat se na věci tak, aby to pochopili i jinde.

LN To však znamená nepitvat se v malichernostech a lokálních problémech, ale uvažovat v obecnějších hodnotách. Myslíte na to při psaní scénáře?

Snažím se nezahrabat v kontextech, které jsou sdělné jen pro nás a za hranicemi už o tom nikdo nemá ani ponětí. Ale to mi zas nedá takovou práci, protože mi tahle věc vadí i jako divákovi. Venkovský učitel je příběh o lidech, kteří řeší velmi intimní vztahové věci, a ty fungují takřka na celém světě stejně. Neopětovaná láska je obecně sdělné téma, jde jen o to, vyjádřit to krystalicky, bez zbytečností.

LN Jak na scénář reagovali zahraniční koproducenti?

Nejdřív měli obavu, že film, v němž figuruje homosexuál, už dnes nikoho zajímat nebude, protože o problémech homosexuálů vznikla v západní Evropě filmů hromada. Nicméně když pochopili, že o tohle ve Venkovském učiteli nejde, že je tu mnohem důležitější samota a její překonávání, tak se jejich skepse vytratila. Reagovali tedy docela opačně než třeba některá naše média: to, co u nás může vypadat jako atrakce, je pět kilometrů za hranicemi už naprosto běžná věc.

Venkovský člověk. „Nechci, nemůžu a neumím žít ve městě,“ říká režisér Bohdan Sláma.LN Natáčel jste v jižních Čechách v okolí Mirotic, vlastně za humny vesnice, kde žijete, v kraji, který maloval Mikoláš Aleš a kde Ivan Passer točil Intimní osvětlení. Čím je ta krajina magická?

Nešlo mi ani tak o to, že chci točit za barákem. Ale po Štěstí, které vznikalo v Mostě, jsem chtěl točit na vesnici. Jednou jsem se díval doma z okna, jak se vlní hladina na rybníce, a napadlo mě, proč statek nepostavit právě na kraji rybníka, voda by tam skvěle zahrála. Nicméně jsem na tom konkrétním místě u rybníka Pančár, kde jsem si to celé vysnil a kde jsme také nakonec ten náš statek postavili, nikdy nebyl. Prostě jsem psal scénář a představoval si to, jaké by to bylo, ale nechtěl jsem tam jít, aby mě to nezklamalo.

LN Že je to nerealizovatelné?

No právě. A když už nebylo zbytí, tak jsem se tam vypravil. Pro jistotu jsem si s sebou vzal kameramana Diviše Marka a našeho výtvarníka a místo, kde se dá postavit statek i výběh pro stádo krav, jsme tam našli. Pak už jsem měl v ruce argument pro producenty, naštěstí rychle pochopili, že je to tam skutečně výjimečně krásné. Přestože nejdřív chtěli jezdit po Čechách a hledat dům u rybníka.

LN Pro Zuzanu Bydžovskou jste roli statkářky Marie přímo napsal, s obsazením Pavla Lišky do titulní role jste prý váhal. Proč, vždyť se dobře znáte?

Scénář jsem začal psát krátce po Štěstí a - přestože jsem věděl, že má Pavel jako herec ohromný potenciál - měl jsem tendenci v něm pořád vidět Toníka ze Štěstí. Při psaní Venkovského učitele jsem si ho prostě v hlavní roli nepředstavoval, ale neviděl jsem tam ani nikoho jiného, chtěl jsem tu postavu udržet čistou, bez konkrétního obalu. Nicméně Pavel se mi tam začal brzy vkrádat, já ho odháněl, on se zase vracel... Zuzana hned z první verze scénáře přesně pochopila, oč mi jde, Pavel byl vůči tomu textu docela kritický a já propadl hysterii, že když to tedy nechápe, tak to nemůže hrát. Ale on tehdy jen upřímně vyjádřil své obavy. Po pár týdnech, když si to celé sedlo, jsme se sešli a já se ujistil, že Pavel je správná volba.

LN Kromě herců jste tentokrát režíroval i stádo krav...

Ta stáda jsou ve filmu dvě. Jedno stádo bylo na pastvinách, to byly místní krávy, které se tam běžně pasou. No a soused sedlák, který to s nimi umí, nám je vždycky nadehnal, kam jsme potřebovali. U statku jsme pak měli ustájené krávy dovezené speciálně kvůli natáčení, normálně tam žily, jak se na krávu sluší, dávaly mléko, rodily telata. Nakonec z toho byla slušná školka. Zvykly si na nás, velmi dobře pochopily, oč nám jde, nevztekaly se a spolupracovaly.

LN Venkovský učitel končí symbolickou scénou, v níž se narodí tele. Jak se režíruje porod krávy?

Veterináři to datum umí určit s přesností na den nebo dva, na scény porodu jsme navíc měli víc kandidátek a některá to vždycky zvládla podle plánu. I když to nebylo nijak snadné, i kráva potřebuje k porodu svůj klid, a my jsme jí k tomu svítili a různě jinak ji obtěžovali. Všechno to bylo s vědomím, že tu scénu můžeme natočit opravdu jen jednou.

LN Vám to muselo být dost blízké, po FAMU jste odjel do Německa na statek, kdeVenkovský člověk. „Nechci, nemůžu a neumím žít ve městě,“ říká režisér Bohdan Sláma. jste dva roky pracoval...

Po FAMU jsem byl lidsky úplně vycucaný. Pět let tam člověk neřešil nic jiného než filmy a stýkal se s lidmi, kteří zase řešili jen filmy. Měl jsem pocit, že už nevnímám svět okolo. Potřeboval jsem se zase normálně začít dívat na to, co děje kolem. Vlastně záměrně jsem se odstřihl od profese. Když jste režisér, tak to znamená, že děláte ještě tohle v televizi a tamto v reklamě. Ale já chtěl dělat jen film. Po škole prostě nebylo možné se někam zavřít a psát scénář, takže jsem jel na statek, kde jsem si vydělal nějaké peníze a zároveň měl dostatek času na to, abych mohl psát. Tam začaly vznikat Divoké včely. Krom toho jsem si tam ujasnil, že nechci, nemůžu a neumím žít ve městě. Takže jsem změnil orientaci. Z městského člověka na venkovského.

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!