Pondělí 24. ledna 2022, svátek má Milena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Dvě hvězdy evropské režie v Plzni

Kultura

  18:00
Ve středu 9. září zahájí 23. ročník festivalu Divadlo v Plzni, který slibuje zajímavou zahraniční část. Domácí publikum uvidí inscenace dvou hvězd evropského divadla. V případě Poláka Krzysztofa Warlikowského to bude první setkání, zatímco Němec Thomas Ostermeier je u nás dobře známý a svou estetikou ovlivnil generaci tvůrců začínajících v 90. letech.

Fanatik, nebo zachránce lidu. Christoph Gawenda v roli doktora Stockmanna v Ibsenově Nepříteli lidu – režie Thomas Ostermeier. foto: Divadlo Plzeň

Třiapadesátiletý Warlikowski patří k tvůrcům, kteří již mohli svobodně studovat na univerzitách západní Evropy. Rodák ze Štětína absolvoval historii, filozofii a románské jazyky v Krakově a pak vystudoval divadelní vědu na Sorbonně, posléze se vrátil do Krakova, kde se ještě pustil do studia divadelní režie a dokončil ho. Díky svému zahraničnímu pobytu mohl asistovat slavným režisérům, například Peteru Brookovi či Jeanu-Pierrovi Garnierovi.

Vzhledem k nezvykle důkladným studiím přišel do divadelní praxe relativně pozdě, vlastně až po třicítce, ale zpoždění rychle dohnal. Na evropskou špičku prorazil už počátkem milénia, kdy v roce 2002 uvedl na festivalu v Avignonu Očištění Sarah Kaneové, ale už předtím na sebe tamtéž upozornil inscenací Hamleta. Warlikowski je s francouzským prostředím pevně spojený av Avignonu režíruje pravidelně – A(pollonia), která bude v Plzni, měla před šesti lety úspěšnou premiéru právě tam. Zkombinoval antické texty se současnými a zamýšlí se nad 20. stoletím, které určily dvě světové války: reflektuje pojem oběti a hrdinství, zejména pak se zřetelem k polským dějinám. Inscenaci posléze přestudoval pro svou scénu ve Varšavě Nowy teatr a bude to jistě impozantní záležitost. Warlikowski navzdory svému někdy až okázalému provokatérství patří k tvůrcům, kteří režii chápou jako názor na svět, a navíc má úžasnou imaginaci.

Polský režisér je sympatický i tím, že v rozhovorech mluví otevřeně, přiznává své omyly a poklesky. Za svou minulost mladého komunisty se nestydí – říká, že prožil několik životů a každý jej obohatil. Také se hlásí ke své homosexuální orientaci, ale připouští, že bylo těžké najít sám sebe. „Pořád jsem něco odmítal a cítil vinu, strašně jsem se chtěl vymanit z dělnického prostředí, z kterého pocházím, nechtěl jsem být dokonce ani Polák, což souviselo i s tím, že pocházím ze Štětína, který byl německý,“ říká. Až později se s tím vším vyrovnal, a tak i když Francii miluje, smysl své tvorby vidí ve Varšavě. „Tam se cítím zodpovědný za naše padlé, za národ, který byl po válce znetvořený antisemitismem i komunismem našich rodičů. Naše povinnost je o tom všem mluvit, hrát i psát, a ne to skrývat, musíme sdílet to utrpení a hanbu. Divadlo v Polsku je politicky nesmírně důležité,“ říká.

Kam až lze na jevišti zajít

Němec Thomas Ostermeier, který do Plzně přiveze Ibsenova Nepřítele lidu z roku 2012, má pořád pověst mladého buřiče, i když mu za tři roky bude padesát. Jeho inscenace z doby po pádu berlínské zdi byly naprosto určující pro styl nové vlny, která znamenala nekompromisní příklon k realismu, či spíše naturalismu. Ostermeier vystudoval Hochschule für Schauspielkunst Ernsta Busche v Berlíně a úspěchy na školní scéně jej vynesly do čela divadla Baracke při Deutsches Theater v Berlíně a vzápětí se stal členem vedení berlínské Schaubühne, dnes je jejím uměleckým šéfem. Koncem 90. let jsme mohli na festivalu německého divadla v Praze vidět jeho skvělé inscenace Walshovy hry Disco Pigs a Mayenburgova textu Tvář v ohni. V první se předvedl jako tvůrce s citem pro stavbu a rytmus a druhá šokovala svou otevřeností. Hra kumuluje nejdrastičtější náměty, jaké si lze představit – od incestu po vraždu rodičů. V nejsnáze čitelné vrstvě jde o groteskní pohled na novodobé měšťáctví, pod ní se však otevírá panoramatický pohled na dobu, v níž došlo ke zmatení hodnot.

Setkání s Ostermeierovými režiemi koncem 90. let znamenalo výrazný posun ve vnímání současných témat i v tom, kam až lze na jevišti zajít. Pro české divadlo to byl zážitek téměř iniciační: určil nový směr a novou estetiku. Inspirující bylo i to, jak režisér dokáže vystavět krutost okamžiků v uměřené a vystupňované zkratce a zkombinovat je se snovými okamžiky. Podobně byla vnímaná i jeho předchozí inscenace, Shopping and Fucking. Od té doby už uplynulo moře času, Ostermeier od současné dramatiky přešel k Shakespearovi a opakovaně se vrací k Ibsenovi, uvedl Stavitele Solnesse, Hedu Gablerovou a v Praze představil Noru převedenou do současnosti jako akční thriller. V Avignonu letos triumfoval sRichardem III. I jeho Nepřítele lidu provází pověst výjimečné inscenace, která přesně odráží bezmocnost současné společnosti.

Festival Divadlo, Plzeň, 9.–17. září

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!