Lidovky.cz: Váš film začíná hektickou scénou na Black Friday, kdy se zákazníci snaží prodrat ke slevám a aktivisté a aktivistky jim v tom vlastními těly brání. Black Friday je asi ve Francii velké téma, loni se hodně psalo dokonce o sporné ministerské kampani proti slevám. Do jaké míry vás inspirovaly konkrétní události tohoto druhu?
Éric Toledano: Asi každý film má ambici zrcadlit něco, co je pro danou dobu typické, a nás inspirovalo to, jakým způsobem jsou lidé třeba právě na Black Friday schopni se vrhnout do takové takřka živočišné konzumace. Je to jakási alegorie přístupu k životu.
Podobně se lidé chovali, třeba když přišla do velké slevy nutella, zákazníci se o ni doslova prali. Ve filmu takové věci ukazujete, abyste si spolu s diváky položili otázku, jestli pořád ještě naše chování odpovídá nějakým normám, nebo jestli už jsme trochu vykolejili.
Zároveň jsme do té scény pustili skladbu Jacquese Brela La valse à mille temps, na kterou spolu ti znesváření lidé jakoby tančí a ten tanec se stává čím dál neúnosnější. Dostává to až takovou punkovou formu.
Lidovky.cz: Ve svých komediích se obvykle dotýkáte bolavých společenských témat, jako je vztah k lidem s handicapem nebo třeba teď pád do dluhové pasti. Dá se říct, že v tomto směru postupujete systematicky?
