Procházeli jsme patro gigantické stavby na frankfurtském výstavišti, která byla centrem Musikmesse, už poněkud uondáni množstvím nástrojů, návštěvníků i všudypřítomným hlukem. Míjeli jsme už snad stopadesátý stánek s elektrickými kytarami a baskytarami, když do mě kolega dloubne: „Hele, že je to ON?“ Kousek se vrátíme a opravdu - u stánku s logem Jones Musical Instruments stojí skutečně jeden z nejznámějších baskytaristů světa Darryl Jones. S minulostí například u Milese Davise a poslední čtvrtstoletí výhradní koncertní baskytarista Rolling Stones.
Jones v podstatě utajeně postával u svého stánku - přestože byl nepochybně nejslavnější muzikantskou osobností, která na veletrhu momentálně pobývala (byť oficiální workshopy vedli výsostní profíci např. z doprovodných kapel Adele nebo Robbieho Williamse), nikde kolem nebyly žádné davy fotografů nebo žadatelů o podpisy. Ten kytarista, který se zajímal o jeden ze dvou vystavovaných modelů a Jones mu osobně vše velmi ochotně vysvětloval, možná vůbec netušil, s kým to vlastně hovoří.
Široké spektrum zvuků
Své si nepochybně na Musikmesse užili amatérští i profesionální hráči na všechny druhy nástrojů. Rozměrné výstavní plochy byly věnovány bicím, perkusím i dechům, včetně takových bizarností jako je subkontrabas saxofon, instrument postavený na zemi a průměrně vysokého hráče převyšující o dvě hlavy.
Mezi akustickými strunnými nástroji byly k vidění nejen ty tradiční, tedy kytary a smyčcové nástroje, ale několik tureckých vystavovatelů například vystavovalo tradiční loutny saz a oud. Evidentním hitem veletrhu byla dnes tolik módní ukulele, vyvedená v různých laděních, velikostech, ba i povrchových úpravách a barvách.
Velký prostor samozřejmě dostaly klávesové nástroje, tedy klasické klavíry, jejich zvukově čím dál dokonalejší elektronické nápodoby, i nejmodernější syntezátory, vydávající nejširší představitelné spektrum zvuků. Nejvíce těchto typů nástrojů předváděla samozřejmě japonská Yamaha, která i letos měla na Musikmesse celý vlastní areál.
Kytarový ráj
Patrně nejvíc si veletrhu užívali kytaristé, v „jejich“ patře bylo kontinuálně nejen nejvíc návštěvníků, ale také největší hluk - na rozdíl od hráčů na jiné nástroje se zřejmě nerozpakují osahat si všechno, co je zajímá. U každého výstavního stánku tak seděli či stáli minimálně dva nebo tři muzikanti a jeden přes druhého zkoušeli nástroje. U pultu s největší nabídkou kytarových efektů k vyzkoušení (byla jich dohromady snad stovka) se muzikanti dokonce vysloveně přetlačovali, než byli obsluhou ukázněni k vytvoření fronty.
Kytarovou lahůdkou byl prostor, věnovaný expozici historie firmy Fender mezi lety 1950 - 1964. Bylo zvláštní si uvědomit, že v době, kdy u nás Gottwald popravoval své soudruhy i dr. Horákovou, už v Americe vyráběli stejné kytary, na které hrají dnešní rockeři, a že tyhle klasické kousky dnes mají možná větší cenu než svoji váhu ve zlatě.
Hned u této výstavy mohl návštěvník okouknout, a také si na místě zakoupit fenderovské nesériově vyráběné kytary z tzv. Custom Shopu; o zájmu zákazníků svědčí, že už pár hodin po otevření pro veřejnost byly za strunami několika těchto kytar zastrčeny kartičky s nápisem „sold“, tedy prodáno.
Celý prostor pro kytarové fajnšmekry pak dotvářelo několik vitrín s notně otřískanými kytarami z majetku slavných hudebníků, například stratocaster už nežijícího bluesrockového kytaristy Stevieho Raye Vaughana nebo akustický gibson Joea Satrianiho, na který hrál v roce 1990 při svém vystoupení v televizním pořadu MTV Unplugged.
Čína na vzestupu
Veletrhu jasně dominovaly - vedle zmíněné Yamahy - německé firmy, což je vzhledem k dějišti Musikmesse logické. Kromě výrobců nástrojů všech druhů se zde hojně prezentovala i nakladatelství s hudebninami, tedy zejména notami a školami hry na všechny obvyklé instrumenty. Hodně na očích i prostřednictvím návštěvníkům rozdávaného aktuálního čísla byl také oborový časopis Acoustic Guitar, vydávaný v němčině.
Při jeho prolistování správného Čecha musela popadnout národní hrdost: jeden z článků tohoto březnového vydání s jazzovým kytaristou Alem Di Meolou na titulce pojednává o předním českém výrobci akustických kytar Furch. Tato značka měla v oddělení akustických nástrojů také svůj poměrně velký a luxusně vyhlížející stánek. Veletrhu se zúčastnilo i několik dalších českých výrobců.
Po Německu ovšem jednoznačně nejzastoupenější byli Číňané. Což jen potvrzuje současnou čínskou ekonomickou invazi do ostatního světa, která se pochopitelně hudebním nástrojům a příslušenství nejen nevyhnula, ale je zde určitě silnější než ve většině ostatních oborů, snad kromě textilu. Čínské nástroje jsou totiž velmi laciné a přitom většinou relativně kvalitní.
Čínští výrobci ovšem samozřejmě na Musikmesse nevystavovali padělky nástrojů amerických značek, které od nich prostřednictvím internetových obchodů kupuje celý svět za zlomkové ceny originálu, nýbrž skutečně instrumenty vlastních značkových výrobců. Mezi nimiž samozřejmě žádná nástrojová hvězda kalibru Fendera, Gibsona nebo Yamahy není, ale bůh ví, co můžeme čekat za nějakých deset, dvacet let.