S Neilem Youngem je to těžké. Byl mým nejoblíbenějším členem Krosbíků, miluju jeho fošny, jako třeba After the Goldrush, ale tento pán je takový folkrockový Frank Zappa. Též trpí obrovskou nadprodukcí. A to musí být znát. Některé fošny se nedají vůbec poslouchat, ale když se mu podaří, a není to výjimka, tak to stojí za to. Zrovna poslovuchám Peace Trail a nezní to špatně. Ale kromě velkých zkreslenin to zas nic novátorského není. Je to pěkné, ale nahraditelné mnoha jinými jeho staršími fošnami.